Často ve svém životě spoléháme na své vlastní síly, plány a rezervy. Cítíme se jistí, pokud máme něco, co můžeme použít pro překonání obtíží, které před námi stojí. Tato jistota nás ale někdy může vést k tomu, že zapomínáme na to, že naše skutečná síla přichází od Boha.
Vzpomínám si na dobu před dvaceti lety, kdy jsem působil jako misionář v Sýrii. Šířil jsem evangelium, plný naděje a odhodlání. Dokud jsem měl nějaké finance a rezervy, zdálo se, že vše jde poměrně hladce. Bylo to období, kdy jsem si myslel, že mám situaci pod kontrolou. Ale Boží přízeň se mi nezdála být tak zjevná.
Vše se ale změnilo, když jsem se ocitl úplně na dně. Když mi došly finance a nebylo se kam obrátit, všechny lidské možnosti a jistoty najednou zmizely. A právě v té chvíli prázdnoty jsem zažil něco mimořádného. Okolnosti a skutečnosti, které by za normálních okolností nebylo možné naplánovat, se začaly skládat takovým způsobem, že jsem nemohl pochybovat o tom, že se o mě stará Bůh. Tam, kde já už neměl žádné prostředky, začala Boží moc naplno působit.
V té prázdnotě, v tom prostoru, který zůstává, když se všechny lidské možnosti vyčerpají, je místo pro Boha, aby mohl pracovat. Někdy musíme dojít až na dno, abychom mohli zažít skutečnou Boží přítomnost a působení v našem životě. Dokud máme nějaké rezervy, nějaké lidské prostředky, můžeme být v pokušení spoléhat se spíše na ně než na Boha. Ale když tyto prostředky zmizí, když jsme v naprosté prázdnotě a závislosti, tehdy Bůh ukazuje svou moc nejjasněji.
Boží moc je vždy přítomná, ale naše vlastní síly a plány ji mohou zastínit. Když však tyto vlastní síly a plány zmizí, Bůh přichází a naplňuje tu prázdnotu svou milostí a silou. A právě v takových chvílích, kdy jsme bezmocní, můžeme zakusit, jak je Bůh skutečně všemocný a věrný. Proto si pamatujme, že když se ocitneme na dně, nejsme opuštění. Je to příležitost pro Boha, aby nám ukázal, že Jeho moc a láska jsou nekonečné a že je s námi i v těch nejtěžších chvílích našeho života.
