Život za komunismu nebyl jednoduchý, zejména pro ty, kteří ve svém srdci nesli víru. V té době, kdy byl jakýkoli projev náboženství tvrdě potlačován, jsem jako malý chlapec zažil něco, co se mi hluboko vrylo do paměti a co mě dodnes provází.
Chodil jsem na základní školu Mozartovu v Olomouci. Byla to doba, kdy jsem s nadšením objevoval krásu Bible. Tehdy jsem si opisoval verše ze zapůjčené Bible a zapisoval je do svého sešitu, který jsem s láskou vyzdobil křesťanskými symboly, zejména kříži. Čeština mi ale ve škole příliš nešla, a tak mě jednoho dne vyzvala učitelka, abych jí ukázal domácí sešit, kde bych měl mít napsané diktáty. Samozřejmě, že jsem žádné diktáty doma nepsal. Místo toho jsem přinesl svůj sešit s biblickými verši.
Nikdy nezapomenu na ten okamžik, kdy učitelka otevřela můj sešit a spatřila kříž. Její reakce byla zničující. S výrazem plným hněvu začala křičet: „Co to má znamenat? Co ten kříž na sešitu?“ Než jsem se zmohl na slovo, roztrhala sešit na kusy a hodila mi je do obličeje. Jako jedenáctiletý chlapec jsem nedokázal zadržet slzy. Ale i přes bolest a ponížení jsem pocítil něco, co mě naplnilo hrdostí. Stál jsem za svou vírou, i když mě to stálo slzy.
Po roce 1989, kdy padl komunistický režim, se mnoho věcí změnilo. Moje bývalá učitelka, která mě tehdy tak ponížila, se začala veřejně chlubit, jak jako malá chodila do kostela a jak jí to bylo zakazováno. V jejích slovech jsem však necítil upřímnost, ale spíše pokrytectví a strach ze změny režimu. Toto svědectví mě často přivádí k zamyšlení nad tím, jak jsou lidé proměnliví a jak často jejich postoje neurčuje svědomí, ale okolnosti, ve kterých se nacházejí.
Dnes, když se ohlížím zpět, si uvědomuji, že podobné tendence vidím i v současnosti. Nejsou sice tak viditelné a okaté jako za komunismu, ale některé projevy mi staré časy přece jen připomínají. Stále existují síly, které se snaží potlačovat nebo marginalizovat křesťanské hodnoty a víru. A proto je důležité být na pozoru a stát pevně za tím, co věříme, nezávisle na tom, jak se mění okolní svět.
Tento příběh není jen připomínkou mého vlastního boje za víru, ale také výzvou pro nás všechny, abychom nezapomínali na hodnoty, které nosíme v srdci. Abychom měli odvahu stát za svým přesvědčením, i když to není vždy snadné. Víra nás provází životem a dodává nám sílu čelit zlu v jakékoli podobě.
Nechť nás toto svědectví povzbuzuje k tomu, abychom zůstali věrní Bohu, i když okolnosti nejsou příznivé. Ať nás také vede k zamyšlení nad tím, jak důležité je žít v souladu se svým svědomím, ať už je režim jakýkoli.
