Nebeský Otče, děkuji ti, že jsi nám vydal svého Syna, abychom v něm nalezli život věčný. Nám, kteří jsme byli součástí davu vedeného velekněžími a staršími lidu, kteří jsme byli zaslepeni nenávistí a nepochopením. Přicházíme k němu s meči a holemi, jako by byl nebezpečný zločinec, a přitom on byl naším Spasitelem, tim, který přišel, aby nás vykoupil.
Bez milosti jsme ho zradili, zbili, poplivali a nakonec popravili na kříži, a to vše v mylném přesvědčení, že tak plníme vůli Boží. Ale ty, Otče, jsi věděl, co učiníme, a přesto jsi nás miloval natolik, že jsi nechal svého jediného Syna projit touto cestou utrpení. Jaká hluboká a nepochopitelná láska! Miloval jsi nás více než svého Syna, protože jsi věděl, že ho opustíme, zapřeme a pošleme na smrt.
A tvůj Syn, náš Pán, jaká láska přebývala v jeho srdci! Svého zrádce, toho, kdo ho vydal k smrti, nazval přítelem. Neobvinil ho, neodsoudil ho, ale dal mu poslední polibek, výraz lásky, která přesahuje lidské chápání. Polibek, který nebyl naplněn nenávistí nebo hořkosti, ale hlubokou, vášnivou láskou.
S takovým Bohem, který nám ukazuje nekonečnou lásku i v našem největším selhání, se nemusím bát. S Bohem, který nám v Kristu ukázal, že jeho láska překonává všechny naše hříchy, všechny naše zrady a všechny naše strachy. Mohu s důvěrou kráčet po této cestě, vědom si toho, že jsi vždy se mnou, milující, odpouštějící a ochraňující. V tobě, Otče, nalézám své bezpečí a svou naději.
