V dnešní době mnozí křesťané věří, že mohou sloužit Bohu i s mečem v ruce. Že mohou jít do války, nosit zbraň a zabíjet ve jménu spravedlnosti. Ale co by na to řekl Origenes, jeden z nejvýznamnějších teologů rané církve?
Origenes, ve svém díle Contra Celsum 8,73, ostře reaguje na podobné výzvy. Když byl vyzván, aby křesťané „pomáhali králi všemi silami, bojovali za něj a pokud by bylo třeba, vedli armádu,“ jeho odpověď byla jasná: Křesťané bojují, ale jejich boj je jiný.
Ne, křesťané neslouží králi s mečem v ruce. Slouží mu tím, že si oblékají „celou výzbroj Boží.“ Jejich zbraní jsou modlitby, přímluvy a duchovní nasazení. Jak říká Origenes, „čím více někdo vyniká v zbožnosti, tím účinnější pomoc poskytuje králům.“ Tato pomoc není o zabíjení nepřátel, ale o modlitbách, které vítězí nad démony, kteří podněcují války a narušují mír.
Origenes přirovnává křesťany k pohanským kněžím, kteří se zdržují krveprolití, aby mohli obětovat s čistýma rukama. Stejně tak by křesťané měli zůstat mimo fyzické boje a místo toho se stát kněžími a služebníky Boha, kteří se modlí za ty, kdo bojují za spravedlnost, a za krále, který vládne spravedlivě.
„Nikdo nebrání krále lépe než my,“ říká Origenes. „Ne bojem po jeho boku, ale bojem za něj – tvoříme zvláštní armádu, armádu zbožnosti, která se skládá z našich modliteb.“
Křesťané, kteří si myslí, že mohou sloužit Bohu s mečem v ruce, by si měli uvědomit, že pravá síla nespočívá v násilí, ale v duchovním boji. Nejsilnější zbraní křesťana není meč, ale modlitba.
Patrističtí otcové o účasti křesťana ve válce
Tertullianus (160–225 n.l.):
Tertullianus, jeden z nejvýznamnějších raných křesťanských teologů, byl velmi kritický vůči vojenské službě křesťanů. Ve svém díle De Corona (O věnci) zdůrazňuje, že Kristovi následovníci by neměli nosit zbraně, protože vojenská služba je neslučitelná s křesťanskou vírou. Tvrdil, že Kristus nás učil odvrátit se od meče a že křesťané by se neměli účastnit násilí.
Origenes (185–254 n.l.):
Origenes byl další významný teolog, který zastával pacifistické názory. Ve svém díle Contra Celsum kritizoval účast křesťanů ve válkách a argumentoval, že křesťané mají bojovat pouze duchovními zbraněmi, nikoli těmi fyzickými. Podle Origena bylo násilí a válka v rozporu s učením Krista.
Cyprián z Kartága (200–258 n.l.):
Sv. Cyprián ve svých dílech, zejména v Epistulae, také zdůrazňoval, že křesťané by se neměli zapojovat do války. Tvrdil, že církev je povolána k tomu, aby byla společností míru, a proto by se křesťané měli zdržet jakéhokoli násilí, včetně války.
Lactantius (250–325 n.l.):
Lactantius ve svém díle Divinae Institutiones argumentoval, že zabíjení je v rozporu s Božím zákonem a že křesťané nemohou být vojáky. Tvrdil, že spravedlivá válka neexistuje, protože každá válka zahrnuje zabíjení a násilí, což je v rozporu s křesťanským učením.
Arnobius ze Siccy († okolo 330 n.l.):
Arnobius, křesťanský apologeta, ve svém díle Adversus Gentes tvrdil, že křesťané odmítají účastnit se války, protože násilí a boj jsou v rozporu s učením Krista. Zdůrazňoval, že křesťané by měli spíše trpět nespravedlnost nežli ji páchat.
Závěr
Origenes nám připomíná, že křesťan je povolán k vyššímu poslání než k fyzickému boji. Je povolán sloužit Bohu a králi prostřednictvím modliteb a duchovní síly. Když stojíme tváří v tvář válce a násilí, pamatujme na to, že naše skutečná moc spočívá v našich čistých rukou a zbožných srdcích, ne v násilí.
