Když čteme evangelia, vstupujeme do světa, který je hluboce zakořeněn ve starobylých židovských tradicích. Přestože byla napsána v řečtině, nese jejich jazyk výrazné stopy hebrejského a aramejského myšlení, jež se v nich projevují jako takzvané hebraismy. Tyto jazykové a myšlenkové struktury, pocházející z hebrejštiny a aramejštiny, jsou oknem do světa, ve kterém Ježíš žil a učil. Jsou důkazem hlubokého propojení mezi Novým zákonem a hebrejskou Biblí, a když jim věnujeme pozornost, uvědomíme si nejen kulturní bohatství těchto textů, ale i jejich starobylost.
Aramejské a hebrejské výrazy v řeckém textu
Jedním z nejpřímějších důkazů semitských kořenů evangelií je použití aramejských a hebrejských výrazů. V Markově evangeliu čteme o Ježíšových slovech „Talitha kum“ (Marek 5:41), což znamená „Děvče, říkám ti, vstaň!“. Tento aramejský výraz, přeložený do řečtiny, si uchovává svou syrovou autentičnost a přináší nám okamžitou blízkost k samotnému Ježíšovi.
Podobně Ježíš na kříži volá „Eli, Eli, lema sabachtani“ (Matouš 27:46), což je citace Žalmu 22:2 a znamená „Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?“. Tento výkřik je zaznamenán v aramejštině, což znovu podtrhuje semitský původ Ježíšova jazyka a jeho zakořenění ve starozákonní tradici.
Hebrejské idiomy a poetické struktury
Další vrstvou hebraismů v evangeliích jsou hebrejské idiomy a poetické struktury, které se do řečtiny překládají doslova, často přinášejí zvláštní, ale významné obrazy. Například výraz „syn člověka“ (řecky ho huios tou anthrōpou) je překladem hebrejského nebo aramejského „Ben Adam“. Tento idiom se vyskytuje nejen v evangeliích, ale má své kořeny v židovské prorocké literatuře, zejména v knize Daniel (7:13). Výraz „Syn člověka“ v sobě spojuje význam obyčejného člověka s mesiánskou postavou, kterou proroci předpověděli. Tento hebrejský idiom, který je Ježíšem často používán jako jeho vlastní titul, odhaluje hloubku jeho sebepojetí a propojení s židovskými mesiánskými očekáváními.
Dalším příkladem je idiom „mít zlé oko“ (Matouš 20:15), což je doslovný překlad hebrejského idiomu znamenajícího závist nebo lakomost. V řeckém kontextu může tato fráze znít zvláštně, ale pochází z hebrejského výrazu, který je běžný v židovské literatuře, například v Příslovích (Přísloví 23:6). Tento idiom nás vede k pochopení toho, jak židovské myšlení formovalo Ježíšovy obrazy a výrazy.
Paralelismus a opakování
Hebrejská literatura je často charakteristická paralelismem, kdy se myšlenky opakují nebo rozvíjejí v následujících větách. Tento způsob vyjadřování je patrný i v Ježíšově učení. Například v Matouši 7:7 čteme: „Proste a bude vám dáno, hledejte a naleznete, tlučte a bude vám otevřeno“. Tento výrok je klasickým příkladem semitského paralelismu, kde různé výrazy opakují stejnou myšlenku, aby zdůraznily důležitost daného principu. Tato technika, kterou nalézáme v mnoha Ježíšových výrocích, je přímo převzatá z hebrejské poezie a modlitebních textů, zejména Žalmů.
Podobnou strukturu najdeme i v Ježíšově promluvě o lásce k nepřátelům: „Milujte své nepřátele, dobře čiňte těm, kteří vás nenávidí“ (Lukáš 6:27). Zde se stejná myšlenka opakuje dvěma způsoby, což je běžný rys hebrejského paralelismu. Tímto způsobem se zdůrazňuje důležitost lásky i k těm, kteří nám nejsou přízniví – myšlenka, která je ve své době radikální, ale je formulována v rámci židovské poetické tradice.
Hebrejské struktury přísah a slibů
V Ježíšových výrocích často nacházíme použití výrazů typických pro hebrejské přísahy. Ježíš často začíná své výroky slovy: „Amen, amen, pravím vám“ (Jan 3:3). Toto „dvojité amen“ je typickým hebrejským výrazem, který znamená silné potvrzení pravdivosti následujících slov. Hebrejské „amen“ vychází ze stejného kořene jako slovo pro věrnost a pravdivost, a jeho používání Ježíšem přináší důraz na absolutní jistotu toho, co říká.
Odkazy na starozákonní Písma
Evangelia jsou doslova protkána odkazy na starozákonní texty, což svědčí o tom, jak silně byla Ježíšova slova zakořeněna v hebrejských Písmech. Například v Matouši 22:37–40 Ježíš cituje Deuteronomium 6:5 („Miluj Hospodina, Boha svého“) a Leviticus 19:18 („Miluj svého bližního jako sebe samého“). Tato přikázání shrnují základní etické požadavky zákona a proroků. Pro Ježíše i jeho posluchače to byla známá a posvátná slova, která ukotvovala jeho učení ve starobylých židovských textech.
Také Ježíšova zmínka o „Království nebeském“ (zejména v Matoušově evangeliu) je příkladem hebraismu. Židé často používali výraz „nebesa“ místo „Bůh“, aby se vyhnuli přímému vyslovení Božího jména (JHWH), což bylo považováno za příliš posvátné. Tento jemný eufemismus odráží hlubokou židovskou úctu k Bohu a ukazuje, že i v řeckém textu si evangelisté uchovali tuto starobylou tradici.
Koncept „věčného života“
Výraz „věčný život“ (řecky zoē aiōnios), který Ježíš často používá (např. Jan 3:16), má také své kořeny v hebrejském výrazu „olam“ (עולם), který označuje něco trvalého, věčného. V hebrejském myšlení znamenal nejen dlouhé trvání života, ale i život naplněný Boží přítomností a požehnáním. Tento pojem Ježíš používá nejen ve smyslu trvání života po smrti, ale i jako kvalitu života, který začíná již nyní – život s Bohem.
Starobylost evangelií a jejich význam pro dnešní čtenáře
Uvědomění si starobylosti textů evangelií a jejich hebrejských kořenů nás vede k hlubšímu pochopení nejen samotného textu, ale i jeho významu pro nás dnes. Když čteme evangelia s vědomím jejich hebrejského a aramejského pozadí, začínáme si uvědomovat, že tato slova nejsou jen vzdálenou historií, ale že jsou živá, plná významu a stále aktuální.
Hebraismy v evangeliích nám připomínají, že evangelia jsou součástí dlouhého a hlubokého duchovního dědictví, které sahá až do počátků židovského národa. Toto dědictví je pro nás bohatým zdrojem porozumění, a když si uvědomíme, jak starobylé myšlenky formují Ježíšovo učení, můžeme nově ocenit hloubku a nadčasovost jeho slov.
Evangelia nás tedy nejen spojují s Ježíšem Kristem, ale také s celou historií izraelského národa, s proroky, králi a učiteli, kteří připravovali cestu pro příchod Mesiáše. Když rozpoznáme hebraismy v těchto textech, vidíme, že evangelia jsou pokračováním příběhu, který začal dávno předtím, než byla tato slova zaznamenána na papyrus.
Tím, že se vrátíme ke starobylým kořenům těchto textů, můžeme nalézt nové způsoby, jak jim rozumět a jak je aplikovat do našeho vlastního života. Evangelia nám skrze hebraismy ukazují cestu k pochopení Božího plánu pro lidstvo a připomínají nám, že tento plán je zakořeněn v historii, ale směřuje do věčnosti. Hebraismy v evangeliích nás vybízejí k tomu, abychom si uvědomili, že Boží slovo není časově omezené, ale má svou věčnou platnost a moc přetvářet životy i dnes.
