Každý z nás se narodí jako prázdný list papíru. Na začátku jsou to především druzí, kteří do nás začínají psát. Naši rodiče, prostředí, společnost – všichni zanechávají své otisky na tomto nepsaném listu. Většinu svého raného života jsme formováni okolnostmi, a zdá se, že jsme v jejich zajetí. Jak bychom se mohli odtrhnout od toho, co nám bylo nadiktováno? Jak můžeme uniknout vlivu okolí a začít opravdu svobodně psát vlastní příběh?
Odpověď nacházíme ve slovech apoštola Pavla. Když nás vyzývá, abychom byli v Kristu novým stvořením, dává nám naději, že nejsme navždy odsouzeni být „synové okolností“. Pavel píše: „Je-li někdo v Kristu, je nové stvoření. Staré věci pominuly, hle, je tu všechno nové!“ (2 Kor 5,17). Tento verš nás povzbuzuje k tomu, abychom si uvědomili, že v Kristu dostáváme novou šanci – naše životy mohou být přepsány Boží rukou.
Účast na Božství
Pavel jde ještě dál. V Listu Římanům píše: „Jsme Boží děti a tedy dědicové – dědicové Boží a spoludědicové Kristovi“ (Řím 8,17). Zde je klíčová myšlenka: jsme povoláni nejen k tomu, abychom byli Božími dětmi, ale abychom měli účast na Božím životě, na Jeho Božství. Tento koncept, známý jako theosis neboli zbožštění, je hluboce zakořeněn v křesťanské tradici. Neznamená to, že se staneme bohy, ale že jsme pozváni do hlubokého, transformujícího vztahu s Bohem, který nás mění k Jeho obrazu.
Apoštol Petr v tom vidí velké zaslíbení: „Byli jste povoláni, abyste se stali účastníky Božské přirozenosti“ (2 Pt 1,4). Tato slova nás ujišťují, že Bůh sám nás zve, abychom se nechali přetvářet jeho milostí, abychom odložili starého člověka, formovaného okolnostmi, a oblékli nového člověka, který žije podle Boží vůle.
Hesychasmus a Řehoř Palama
Tento koncept o účasti na Božství rozvinul ve 14. století jeden z velkých otců východní církve, svatý Řehoř Palama. Jeho učení o Božských energiích nám pomáhá pochopit, jak je možné, že i my, omezení lidé, můžeme zakoušet skutečnou přítomnost Boha v našem životě.
Řehoř Palama učil, že Boha sice nemůžeme poznat ve své podstatě, která zůstává nepřístupná, ale můžeme Ho zakoušet skrze Jeho energie. Tyto energie jsou Božími projevy ve světě, které nám umožňují skutečnou účast na Božím životě, aniž bychom přestali být lidskými bytostmi. Tento proces zakoušení Boha je pro člověka skutečnou proměnou – skrze Boží milost se postupně přibližujeme k Bohu, stáváme se svatějšími, podobnějšími Kristu.
Řehoř Palama staví na Pavlově myšlence, že „v Něm žijeme, pohybujeme se a jsme“ (Sk 17,28). Jeho teologie nás učí, že to, co jsme psali o „nepopsaném listu“, není jen naše úsilí, ale dílo Boží milosti v nás. Pokud se Mu otevřeme, pokud dovolíme, aby nás vedly Boží energie, můžeme být skutečně proměněni.
Proměna našich životů
Jak tedy můžeme přepsat naše životy? Jak můžeme vyjít z role „synů okolností“ a stát se syny Božími? Odpověď je dvojí: skrze sebepoznání a Boží milost. Sebepoznání nám pomáhá pochopit, jak jsme byli formováni, jaké vlivy nás obklopovaly a jaké chyby jsme udělali. Ale jen samotné sebepoznání nestačí. Potřebujeme Boží milost – tu sílu, která nás přetváří, která nás činí novým stvořením.
Tato proměna, kterou nabízí Kristus, není pouze nějaká duchovní teorie. Je to živá skutečnost, kterou můžeme zakoušet v každodenním životě. Modlitba, svátosti a život ve společenství s Bohem nás denně přibližují k tomu, abychom „přepisovali“ naše životní příběhy podle Božího plánu, ne podle světských vlivů.
Nový list, nový příběh
Závěrem můžeme říci, že i když se narodíme jako „nepopsaný list“, na který okolnosti a lidé píší své příběhy, máme moc tento list předat Bohu. V Kristu se můžeme stát novým stvořením, účastnit se Boží přirozenosti a nechat Boha psát náš příběh lásky, svatosti a svobody.
Bůh nám dává možnost proměnit se – není to o tom, že bychom měli vymazat všechno, co do nás napsal svět, ale spíše o tom, abychom dovolili Bohu, aby On psal poslední kapitolu. Ve světle Boží milosti nejsme vězni minulosti, ale dědici budoucnosti, kterou nám připravil Bůh.
