Ve druhém století n. l. vystoupil proti křesťanům filozof Celsus, jehož kritika nám dodnes odhaluje podstatu, proč křesťanství ohrožovalo tehdejší společenský řád. Celsus křesťany obviňoval z exkluzivismu – jejich tvrzení, že pouze oni mají pravdu, bylo v rozporu s římskou tolerancí vůči mnoha bohům. Křesťané odmítali účast v římském náboženském a politickém životě, což podle Celsa podrývalo stabilitu říše. Navíc se stavěli proti uctívání císaře jako božské bytosti, což bylo vnímáno jako přímý útok na jednotu a autoritu státu.
Celsus viděl křesťanství jako nebezpečí pro římský politický systém, protože vyžadovalo loajalitu k Bohu, nikoli ke státu. Tento exkluzivní přístup narušoval společenskou soudržnost a autoritu římské vlády, protože vnímal křesťany jako podvratnou sílu, která ohrožuje politickou stabilitu.
Jak křesťanství narušuje současné systémy?
Stejně jako v dobách římské říše, i dnes křesťanství představuje výzvu pro zavedené politické a ekonomické systémy, pokud se praktikuje v souladu s Ježíšovým učením. Základní hodnoty, které křesťanství zdůrazňuje – láska k bližnímu, solidarita s chudými, nenásilí a odmítnutí materialismu – stojí v přímém protikladu k mnoha prvkům současného tržního a politického uspořádání.
1. Exkluzivní loajalita k Bohu
Stejně jako křesťané v Celsově době, i dnes vyžaduje křesťanství loajalitu k Bohu před loajalitou ke státu nebo ekonomickým systémům. To může narušit státní systémy, které vyžadují slepou poslušnost nebo podporují národní identitu na úkor globální solidarity. Křesťané jsou povoláni být občany nebeského království, nikoli věrnými sluhy politických ideologií, což může představovat hrozbu pro autoritářské nebo nacionalistické režimy.
2. Odmítnutí mamonu
Tržní systémy se často opírají o akumulaci bohatství a nekonečný růst, který je mnohdy založen na vykořisťování a nespravedlivém rozdělování zdrojů. Podle zprávy Oxfam z roku 2022 kontroluje nejbohatší 1 % populace téměř 50 % světového bohatství, zatímco osm nejbohatších lidí na světě má majetek rovný majetku poloviny světové populace (3,6 miliardy lidí). Křesťanství však učí o skromnosti, štědrosti a péči o chudé. Ježíš varoval před nebezpečím bohatství: „Nikdo nemůže sloužit dvěma pánům… Nemůžete sloužit Bohu i mamonu“ (Mt 6:24). Tato odmítavá pozice vůči zbožňování majetku je přímou výzvou strukturám, které upřednostňují zisk nad lidskou důstojností.
3. Nenásilí a odpuštění
Mnoho současných politických režimů spoléhá na vojenskou sílu nebo hrozbu násilí, aby udrželo kontrolu. Podle Stockholmského mezinárodního ústavu pro výzkum míru (SIPRI) činily globální vojenské výdaje v roce 2021 rekordních 2,1 bilionu USD, přičemž nejvíce utrácejí Spojené státy, Čína a Rusko. Křesťanství, které učí o nenásilí a odpuštění, může narušit tyto systémy. Ježíšovo učení „nastav druhou tvář“ (Mt 5:39) a jeho příklad, jak odpouštět i těm, kdo nás pronásledují, představuje výzvu systémům, které podporují pomstu a násilné řešení konfliktů.
4. Kritika ekonomické nerovnosti
Ekonomické systémy jsou často kritizovány za vytváření obrovských rozdílů mezi bohatými a chudými. Podle Světové banky (2023) žije více než 700 milionů lidí (přibližně 9 % světové populace) v extrémní chudobě, což znamená, že mají denní příjem nižší než 1,90 USD. Křesťanství klade důraz na spravedlnost a rovnost. Papež František například opakovaně kritizuje globální ekonomické systémy, které vylučují chudé a upřednostňují bohaté. Ježíš říká: „Blahoslavení chudí, neboť jejich je království Boží“ (Lk 6:20). Tento důraz na spravedlnost a rovnost představuje hrozbu pro systémy, které jsou založeny na nerovnoměrné distribuci moci a bohatství.
5. Odmítnutí konzumerismu
Moderní ekonomické uspořádání spoléhá na neustálý růst spotřeby a podporu konzumní kultury. Podle Global Footprint Network (2022) spotřebovává lidstvo přírodní zdroje tempem, které je o 75 % vyšší, než planeta dokáže obnovit. To znamená, že ročně spotřebujeme zdroje 1,75 planety Země. Křesťanství volá po střídmosti a duchovním naplnění, nikoliv po hromadění majetku. Apoštol Pavel učí, že „pravé bohatství“ je v Boží přítomnosti, nikoli v materiálním majetku (1 Tim 6:6-10). Tento přístup může podkopávat tržní systémy, které jsou založené na nekonečné spotřebě a růstu zisku.
6. Péče o chudé a zranitelné
Křesťanství vyzývá k péči o chudé, nemocné a marginalizované, což často stojí v rozporu s politikami zaměřenými na zisk a efektivitu. Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) (2021) asi 630 milionů pracujících (19 % celosvětové pracovní síly) žije v chudobě i přesto, že jsou zaměstnáni. Učení Ježíše o milosrdenství a lásce k bližnímu kritizuje systémy, které ignorují potřeby těch nejzranitelnějších. Mnohé státy a korporace se zaměřují na maximalizaci produktivity a zisku, ale křesťanství volá po spravedlnosti, která staví důstojnost lidské osoby nad ekonomické cíle.
Závěr: Křesťanství jako revoluční síla v dnešním světě
Stejně jako v době Celsa, i dnes křesťanství představuje subverzivní sílu, která narušuje zavedené politické a ekonomické systémy. Pokud je skutečně praktikován Ježíšův odkaz – loajalita k Bohu, péče o chudé, odpuštění a nenásilí – křesťanství přirozeně ohrožuje struktury postavené na zisku, vykořisťování a násilí.
Dnešní svět, podobně jako římská říše, staví svou moc na materiálních základech – na penězích, vojenské síle a národní identitě. Křesťanství však volá po duchovním království, které není z tohoto světa a které vyžaduje jiný druh moci: moc lásky, soucitu a spravedlnosti. A právě tato moc, pokud je skutečně žita, může otřást samotnými základy světských systémů.
