Svatý Izák Syrský, významný asketický učitel pravoslavné tradice, přináší jedinečný pohled na peklo, který vychází z jeho hlubokého porozumění Boží lásce a milosrdenství. Na rozdíl od tradičních představ o pekle jako místě věčného trestu svatý Izák zdůrazňuje, že peklo je především stav duše, která není schopna přijmout Boží lásku. Jeho teologie se zakládá na myšlence, že Boží láska je univerzální, ale lidská svoboda může způsobit, že tuto lásku člověk zakusí jako utrpení.
Boží láska jako základ všeho
Podle svatého Izáka Syrského je Boží přirozenost čistá láska. Tato láska je přítomná všude, i v pekle. Bůh nikoho netrestá ani nezahání do pekla z hněvu či pomsty, ale lidská volba odmítnout Boží lásku způsobuje utrpení. Svatý Izák říká:
„Nezmiňuj se o Boží spravedlnosti, protože jeho spravedlnost není poznatelná v lidských věcech. Co je to, co má člověk, že by měl být považován za viníka před Bohem? Ani neobviňuj Boha za to, že je na tebe přísný, protože Bůh tě obklopuje svou láskou, nikoli soudem.“ (Asketské homilie, Homilie 60)
Z tohoto citátu jasně vyplývá, že Boží spravedlnost je pro Izáka především výrazem Boží lásky a milosrdenství. Neměli bychom ji chápat jako mechanický systém odplaty za lidské hříchy, ale jako součást Božího milosrdenství, které přesahuje lidské chápání.
Peklo jako stav neschopnosti přijmout Boží lásku
Klíčovým prvkem Izákova chápání pekla je to, že utrpení v pekle je výsledkem toho, že člověk není schopen zakoušet Boží lásku pozitivně. Boží láska je stále přítomná, ale ti, kteří se od Boha odvrátili, ji vnímají jako bolest a utrpení. Izák tuto myšlenku vysvětluje v následujícím citátu:
„Ti, kteří jsou mučeni v pekle, jsou bičováni bičem lásky. Jak trpce a krutě je totiž tato muka lásky pociťována u těch, kdo zakoušejí, že proti ní hřešili, protože ti, kteří cítí, že zhřešili proti lásce, zakoušejí něco většího než kterékoli jiné utrpení – žal nad láskou je nesnesitelnější než jakákoli jiná muka.“ (Asketské homilie, Homilie 84)
Tento citát vysvětluje, že utrpení v pekle není fyzické, ale duchovní. Lidé trpí tím, že si uvědomují svou vinu vůči Boží lásce, kterou odmítli. Tento stav je hluboce bolestivý a výrazně silnější než jakékoli fyzické utrpení.
Peklo jako důsledek lidské volby
Peklo je tedy podle Izáka Syrského výsledkem lidské svobodné volby. Lidé nejsou do pekla uvrženi Bohem, ale sami se tam uvádějí tím, že odmítají Boha, který je zdrojem života a lásky. Boží láska však nikdy nepřestává působit, ani v pekle. Izák Syrský tento princip formuluje následovně:
„Myslím si, že ti, kteří jsou potrestáni v pekle, jsou mučeni láskou… To, co je nazýváno mukami pekla, není nic jiného než zkušenost těch, kteří byli odsouzeni k odloučení od Boha, přičemž Bůh je pro ně i nadále nekonečnou láskou, která se však pro ně stává bičem.“ (Asketské homilie, Homilie 28)
Zde Izák jasně uvádí, že peklo je důsledkem odmítnutí Boží lásky. Ti, kteří se nacházejí v pekle, jsou mučeni láskou, protože jejich stav duše jim neumožňuje zakoušet Boží lásku jako radost a pokoj, ale jako trýzeň.
Boží milosrdenství přesahuje spravedlnost
Izák Syrský klade velký důraz na to, že Boží milosrdenství je nekonečné a přesahuje lidské chápání spravedlnosti. Boží láska a milosrdenství jsou vždy přítomné, a i v pekle se projevují. Peklo není o tom, že by Bůh člověka trestal za jeho hříchy, ale spíše o tom, že člověk odmítl Boží lásku a sám si zvolil odloučení od Boha. Nicméně i v tomto stavu Boží láska nikdy neustává, a proto i ti, kteří trpí, jsou stále obklopeni Boží milosrdenstvím.
Závěr
Pohled svatého Izáka Syrského na peklo je hluboce zakořeněn v jeho víře v nekonečnou Boží lásku a milosrdenství. Peklo je pro něj především stavem, kdy člověk odmítá Boží lásku, což způsobuje bolest a utrpení. Boží láska však nikdy neustává a je přítomná i v pekle, kde je zakoušena jako trýzeň pro ty, kteří ji nemohou přijmout. Izák zdůrazňuje, že Boží spravedlnost není lidská spravedlnost, ale projev Boží lásky, která přesahuje jakékoli lidské pojetí odplaty či trestu.
Svatý Izák nás tímto učí, že Bůh nikdy nikoho netrestá svévolně, ale že peklo je důsledkem lidské volby, která odmítá lásku, jež je stále dostupná všem.
—
Zdroje:
1. Izák Syrský, Asketitské homilie, Homilie 28.
2. Izák Syrský, Asketitské homilie, Homilie 60.
3. Izák Syrský, Asketitské homilie, Homilie 84.
