Řehoř Nysský, jeden z nejvýznamnějších církevních otců 4. století, promluvil křesťanským svědomím své doby způsobem, který zněl jako hrom z nebes. Tam, kde většina tehdejších teologů otroctví přehlížela nebo ho omlouvala jako „nutné zlo“ ve světě po pádu člověka, se Řehoř postavil tomuto „zlu“ čelem. Jeho slova byla nemilosrdná a jasná: „Jakým právem, člověče, prodáváš Boží obraz za několik mincí? Jak se opovažuješ podrobit jhu otroctví toho, kdo byl stvořen k vládnutí nad stvořením?“.
Řehoř se ve své Čtvrté homilii na Kazatele (cca 380 n.l.) postavil proti otroctví se stejnou silou, s jakou proroci Starého zákona odsuzovali modlářství. Pro něj bylo otroctví vzpourou proti Bohu samotnému – člověk, který zotročuje bližního, „převrací přirozený zákon“ a snaží se převzít kontrolu nad něčím, co mu nepřísluší.
Hlas Volající proti Tyranii
„Kdo ti dal moc nad životem člověka, jenž byl stvořen k tomu, aby vládl světu?“ ptal se Řehoř v jednom ze svých nejdrsnějších prohlášení proti otroctví. Jeho hněv byl směřován jak na společnost, která toto zlo přijímala jako běžnou součást života, tak i na jednotlivce, kteří zotročovali své bližní a ospravedlňovali to svými skutky.
Řehořovým časům dominovalo římské právo, které vnímalo otroky jako majetek, nikoliv jako osoby. Jeho vlastní bratr, Basil Veliký, považoval otroctví za nevyhnutelný důsledek lidské hříšnosti a nepokoušel se ho vykořenit. Augustin z Hippo šel dokonce ještě dále a vnímal otroctví jako „boží trest“ za lidský hřích. Proti těmto názorům Řehoř vystoupil jako osamělý hlas, připomínající proroky, kteří ve starověkém Izraeli vystupovali proti nespravedlnosti a tyranii.
Církevní Hanba a Odpovědnost
Když se dnes díváme na historii pravoslavné církve v Rumunsku, kde ještě v 19. století vlastnily kláštery tisíce romských otroků, nemůžeme necítit hluboký smutek. Je smutným paradoxem, že právě církev, která měla následovat Řehořovo volání k lidské důstojnosti, se stala jedním z největších otrokářů v rumunských knížectvích Moldavska a Valašska. Romské otroctví bylo zrušeno až v roce 1856, a církev dodnes čelí kritice za svou roli v tomto systému.
Řehořova slova jsou i po staletích výzvou, aby se církev neodvracela od pravdy, ale byla ochotna čelit svým vlastním selháním. Jeho prorocký hlas nás volá k tomu, abychom každý projev nespravedlnosti, ať už v dávné minulosti nebo v dnešní době, odvážně odsoudili a bojovali proti němu. „Kdo může koupit člověka, kdo ho může prodat, když byl stvořen k Božímu obrazu?“ zeptal se Řehoř, a jeho otázka zůstává výzvou pro všechny věřící, kteří dnes bojují za lidskou důstojnost a svobodu.
Řehoř Nysský: Svědek Pravdy a Výzva do Dnešních Dnů
Řehoř Nysský není jen postavou minulosti. Jeho slova, která zněla jako hrom ve 4. století, rezonují i dnes v době, kdy moderní formy otroctví stále existují. Desítky milionů lidí po celém světě, od dětských dělníků po oběti obchodování s lidmi, žijí v podmínkách připomínajících otroctví. Jeho otázka, „kdo může koupit člověka, když byl stvořen k Božímu obrazu?“, zůstává výzvou k tomu, abychom nejen uznali historické chyby církve, ale také odvážně čelili jakékoli formě útlaku v naší době.
Řehořova slova nám připomínají, že opravdová víra vyžaduje odvahu postavit se proti každé formě nespravedlnosti, i když je to nepohodlné. Jeho poselství není pouze teologickou argumentací proti otroctví, ale hlasem, který nás volá, abychom byli svědky spravedlnosti a pravdy, abychom se postavili za ty, kteří nemají hlas, a abychom bránili každou lidskou bytost jako Boží stvoření.
