Jsou lidé, kteří procházejí životem s čistým srdcem, v každé situaci hledají pravdu, milují spravedlnost a trpí. Přestože jsou spravedliví, jejich životy bývají plné zkoušek a utrpení, jako by jejich ctnost přitahovala tíhu světa. A pak jsou tu vyvolení – lidé, o nichž bychom mohli říct, že je Bůh osobně zasadil na místa, kde mají vykonat konkrétní úkol. Tito vyvolení se nemusí vždy řídit běžnými pravidly morálky; někdy žijí životy, které by lidé označili za chybné, dokonce i temné. A přece, v rukou Božích jsou nástroji plánu, který sahá za hranice lidského chápání.
Spravedliví: Ti, kteří hoří, ale nevyvolení
Spravedliví trpí – hoří láskou k Bohu, soucitem k lidem, žízeň po pravdě je žene stále vpřed. Jejich světlo je ale vystaveno větru, jejich životy otřásány bouřemi. Připomínají proroka Jeremiáše, který plakal nad zánikem Jeruzaléma, nebo třeba spravedlivého Jóba, který trpěl bez příčiny. Jsou to lidé, kteří nehledají úspěch, ale spravedlnost, a přesto jsou často svědky vlastního pádu nebo ztrát, které nemají vysvětlení. Svět pro ně může být trním, ale to trní je jejich korunou.
Spravedliví nás učí, že láska k Bohu není cestou k pohodlí. Není to život bez bolesti, ale volání k něčemu vyššímu. Není jim dána ochrana, ani nadlidská moc, a přesto věrně kráčí cestou, kterou jim Bůh určil. Jsou těmi, kdo v tichosti nesou břímě světa.
Vyvolení: Boží nástroje, skryté mezi hříchy
Vyvolení se liší – nesou si své chyby a občas i temnotu, která je obklopuje. Připomeňme si Davida, který ve své vášni selhal, přesto ho Bůh miloval a z jeho rodu povstal Mesiáš. Davidova cesta nebyla jen cestou vítězství, ale i pádu. Nebyl příkladem dokonalé morálky, ale jeho duše zářila odhodláním a láskou k Bohu, která překonávala všechny jeho slabosti.
Nebo Samson, muž s nadlidskou silou, který v sobě nesl hněv i slabost, a přesto měl úkol, který mohl naplnit pouze on. Jeho život byl spletitý a nepochopený, a přece se v jeho činech odrážela Boží moc. Bůh si vybral tento netradiční nástroj, aby přinesl spásu Izraeli, a nezáleželo na tom, jaký byl Samson v očích světa.
A co Rachab, žena, kterou by svět odepsal jako hříšnici? Přesto byla vyvolena, aby se stala součástí rodokmenu Ježíše Krista. Bůh viděl její odvahu a víru, a právě proto se jí dostalo místa mezi vyvolenými. A tak, zatímco svět odsuzuje a dělí lidi na čisté a nečisté, Boží plán tká z vláken, která se zdají nepravidelná, ale dohromady tvoří dílo dokonalé harmonie.
Boží soud: Ti, kteří zůstanou, dokud nenaplní své poslání
Vyvolení nemusejí být ochráněni před všemi nebezpečími, ale jejich odchod je řízen rukou Všemohoucího. Jako by tu existovalo jakési „dovolení“ – kdy smí odejít, až když jejich úkol je dokonán. Jsou zde, dokud jejich přítomnost není naplněním Božího záměru, a pak, až přijde čas, odcházejí. Možná i proto Pavel, bývalý pronásledovatel křesťanů, přežil mnohá pronásledování, aby se stal jedním z největších šiřitelů evangelia. Bůh čekal, až jeho hlas dolehne k těm, kdo ho měli slyšet.
Boží vůle: Neznámá a přesto svatá
Spravedliví i vyvolení odhalují hloubku a tajemství Boží vůle. Vyvolení jsou zde jako nástroje, skrze něž prochází síla, která občas může zneklidňovat nebo mást. Spravedliví zase připomínají čisté světlo, které spaluje a trpí, ale vždy odkazuje na pravdu. Oba druhy duší jsou potřeba – každý má svůj úkol, každý se stává svědkem Boží přítomnosti.
Vyvolení i spravedliví nám ukazují, že Boží plán je větší než naše měřítka. Bůh vidí do srdce každého, zná všechny okolnosti, každou myšlenku a skryté záměry. Ať už je člověk spravedlivý nebo vyvolený, jeho život je v rukou Stvořitele, který tichou láskou a pevnou mocí formuje své dílo.
Nakonec nám nezbývá než přijmout, že Bůh nepovolává pouze ty, kdo odpovídají našim představám o svatosti. Zve si i ty, kdo jsou v očích světa nedokonalí. Tak nám ukazuje, že každý z nás, s jeho nebo jejími chybami a stíny, může být součástí tohoto velkého, skrytého plánu.
