Podle starobylé židovské agády byl první člověk, Adam, stvořen v androgynní podobě – jako bytost obsahující jak mužské, tak ženské aspekty. Tento pohled vychází z hlubšího čtení biblického textu v Genesis 1:27, kde stojí: „Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, jako muže a ženu je stvořil.“ Rabíni v průběhu věků interpretovali tento verš jako náznak toho, že Adam nebyl na počátku mužem ani ženou, ale spíše sjednocením obou.

Podle midraše Genesis Rabbah byla tato androgynní bytost stvořena se dvěma tvářemi – jednou mužskou a druhou ženskou. Teprve poté, co Bůh „vyjmul“ Evu z Adamova boku, došlo k rozdělení na dvě oddělené bytosti. Tento čin symbolizuje nejen vznik lidské pohlavnosti, ale také vzájemnou závislost a potřebu doplnění mezi mužem a ženou. Z pohledu agády však tento rozkol není konečný. Lidstvo má hluboko v sobě zakódovanou touhu po návratu k jednotě, která překonává hranice pohlaví.

V eschatologických úvahách, tedy představách o budoucím věku, se objevuje myšlenka, že rozdělení na pohlaví, jak jej známe dnes, je pouze dočasné. V Matoušově evangeliu 22:30 Ježíš učí: „Při vzkříšení se lidé nežení ani nevdávají, ale jsou jako andělé v nebi.“ Tento výrok je často interpretován jako příslib proměny lidské přirozenosti, kdy se tělesné a biologické rozdíly stanou nepodstatnými. V budoucím věku bude člověk existovat ve stavu, který se více podobá původnímu androgynnímu Adamovi – v jednotě a dokonalé harmonii.

Tato eschatologická naděje se často propojuje s mystickými výklady, které zdůrazňují, že konečným cílem člověka není být mužem nebo ženou, ale bytostí sjednocenou v Bohu. Takový návrat k jednotě má hlubokou duchovní symboliku: ukazuje, že rozdělení na pohlaví bylo pouze nástrojem v procesu stvoření, nikoli jeho konečným cílem.

Myšlenky o androgynním Adamovi a zániku pohlaví jsou fascinujícím průnikem židovských a křesťanských tradic. Připomínají nám, že lidská identita je mnohem hlubší než naše biologické nebo sociální role. Ať už vnímáme tyto starobylé texty jako metaforu nebo jako doslovnou pravdu, zvou nás k zamyšlení nad tím, co to znamená být člověkem – a jaký osud nás možná čeká v časech, kdy budou všechny rozdíly překonány.