Církev – čistá nevěsta Beránkova – byla kdysi plná věrnosti a lásky ke svému Ženichovi. Ale stejně jako v příběhu Ozeáše se obrátila k falešným milencům, hledala ochranu a naplnění u těch, kdo ji nemohli zachránit. Přesto, i když se stala prostitutkou, je to stále tatáž postava. A očištění? To je dílem Hospodina, nikoli jejího vlastního úsilí.
Spoléhání na falešné milence
Prorok Ozeáš ukazuje, jak se nevěrná nevěsta obrací k těm, kteří ji mají chránit a naplňovat její potřeby. Izrael – stejně jako církev v obdobích nevěrnosti – opustil svého pravého manžela a spoléhal na světské “milence”:
„Běhala za svými milenci, kteří jí dávají chleba a vodu, vlnu a len, olej a nápoje.“
(Ozeáš 2,7)
Ale tato falešná bezpečí jsou prázdná. Hospodin odhaluje, že milenci, na které se spoléhala, ji opustí:
„Nikdo ji nezachrání z mé ruky.“
(Ozeáš 2,12)
Tento obraz ukazuje, že spoléhání na světskou moc, bohatství či uznání vede jen k prázdnotě a opuštěnosti. Falešní milenci, ať už jde o politiku, majetek či falešné duchovní autority, nejsou schopni nabídnout pravou ochranu ani lásku.
Opouštěná a odhalená
Hospodin odhaluje pravdu o nevěrné nevěstě, aby ji přivedl k pokání. Její falešní milenci ji nejen opustí, ale nechají ji odhalenou a poníženou:
„Odhalím její hanbu před zraky jejích milenců a nikdo ji nezachrání.“
(Ozeáš 2,12)
Stejně jako v Zjevení, kde je prostitutka odsouzena, je tento soud součástí Boží lásky. Není to zničení, ale očista, která má přivést nevěstu zpět k jejímu Ženichovi.
Očištění jako Boží dílo
Nevěsta se nemůže očistit sama. Sama by zůstala opuštěná, zraněná a ztracená. Ale Hospodin zasahuje a přivádí ji zpět k sobě:
„Proto ji znovu přivábím, zavedu ji na poušť a budu k jejímu srdci mluvit.“
(Ozeáš 2,16)
V poušti – místě odloučení od světa – Hospodin obnovuje vztah se svou nevěstou. Mluví k jejímu srdci, připomíná jí lásku a věrnost, kterou kdysi měla.
Obnova nevěsty
Stejná postava, která byla označena za prostitutku, je nyní znovu obnovena jako nevěsta. Hospodin zasnubuje svou nevěrnou nevěstu a přináší jí nový začátek:
„Zasnoubím tě s sebou navěky, zasnoubím tě s sebou ve spravedlnosti, právu, milosrdenství a slitování.“
(Ozeáš 2,21)
A právě zde spočívá nejhlubší tajemství: nevěsta a prostitutka jsou jedna a táž osoba. Její proměna není jejím dílem, ale aktem Hospodinovy milosti.
Tajemství církve a nás samých
Tento příběh církve je příběhem nás všech. Kolikrát jsme opustili svého Ženicha a spoléhali na falešné milence – na světské jistoty, kariéru, peníze či uznání? Kolikrát jsme zjistili, že tito “milenci” nás nakonec opustili a nechali zraněné?
Ale stejně jako Hospodin obnovuje svou nevěstu, obnovuje i nás. Očištění není v našich rukou, ale v jeho lásce. Stejně jako v Zjevení, kde po pádu prostitutky přichází slavná svatba Beránkova, i my jsme voláni k návratu:
„Radujme se a jásejme, neboť přišla Beránkova svatba a jeho nevěsta se připravila.“
(Zjevení 19,7)
Nevěsta se připravila – ale příprava byla dílem Ženicha, který ji očistil a přivedl zpět. Jeho láska proměňuje prostitutku v čistou nevěstu.
Závěr: Boží milost vítězí
Církev i každý z nás nese dvě tváře – nevěsty a prostitutky. Ale Boží láska nás nenechá padnout. V jeho rukách je náš příběh příběhem naděje, obnovy a proměny. Milenci mohou opustit, ale Hospodin nikdy. On nás povede zpět k sobě, očistí nás a znovu nás zasnoubí ve své lásce.
„Budu tě učit věrnosti a poznáš Hospodina.“
(Ozeáš 2,22)
