V Provence na přelomu 12. a 13. století žil muž, kterému osud zavřel oči, aby otevřel jeho ducha. Izák Slepý, jeden z největších kabalistů své doby, byl zasvěcen mystickým tajemstvím světa a Boha. Přezdívku „Slepý“ (Sagi Nehor, což paradoxně znamená „velmi osvícený“) nesl buď kvůli skutečné ztrátě zraku, nebo jako symbol toho, že jeho vize přesahovala pouhé fyzické vidění.
Izák nebyl filozofem v tradičním smyslu – jeho myšlenky byly příliš hluboké, příliš poetické a zároveň příliš záhadné. Hledal odpovědi na otázky, které se v jeho době málokdo odvažoval vyslovit: Jak se může nekonečný Bůh projevit v konečném světě? Jaké místo má člověk v božském plánu? A co se stane, když se pokusíme spatřit Toho, kdo se skrývá za závojem stvoření?
Bůh: Skrytý a nekonečný
Izákovo učení začínalo vždy u Boha – nekonečného, neuchopitelného a nepochopitelného. „První příčina nemůže být plně pochopena ani popsána, protože je mimo veškeré pochopení,“ psal ve svých spisech. Bůh je „En Sof“ – nekonečný, bez počátku a bez konce, skrytý před našimi smysly i myšlenkami.
Ale tento Bůh, ač skrytý, není vzdálený. Podle Izáka se vše, co existuje, rodí z božského světla. „Svět byl stvořen jako místo, kde se Bůh může projevit prostřednictvím svých vlastností,“ říkal. Svět není oddělený od Boha – naopak, každá část existence je jako paprsek, který se nikdy neodloučí od svého slunce.
Lidská duše: Paprsek božského světla
Izák Slepý hluboce věřil v propojení lidské duše s Bohem. „Duše je jako světlo, které pochází z jednoho plamene; nikdy se neodděluje od svého zdroje,“ učil. Podle něj je duše člověka jako zrcadlo, které může odrážet božské světlo, pokud je očištěno od hříchu a nevědomosti.
Tento pohled na duši jako na součást Boha dodával lidem jeho doby naději. Izákovým poselstvím bylo, že každý člověk, ať už je jakkoli ztracený, má v sobě božskou jiskru, kterou může rozžehnout.
Emanace: Jak proudí božské světlo
Izák byl jedním z prvních kabalistů, kteří podrobně rozpracovali koncept emanací – proudění božského světla, z něhož vzniká vše, co existuje. Ve svých spisech popisoval sefirot, deset aspektů Boha, skrze které se nekonečný Bůh (En Sof) manifestuje v konečném světě.
„Každý čin, každá myšlenka má své místo v nekonečném božském plánu,“ psal. Podle Izáka je svět jako obrovský gobelín, v němž každý detail má svůj význam a každé vlákno je spojené s ostatními.
Hluboké studium mystiky
Izák se nikdy nepokoušel zjednodušovat. Jeho mystika byla stejně záhadná jako svět, který popisoval. „Poznání Boha je jako hledět do hluboké studny: čím hlouběji hledíš, tím více vidíš, ale nikdy nevidíš vše,“ říkal. Pro něj bylo studium Boha nikdy nekončícím dobrodružstvím – cestou, na níž člověk odhaluje nové vrstvy tajemství, aniž by kdy dosáhl úplného poznání.
Poselství pro dnešek
Izákova učení mají co říct i nám. V době, kdy jsme zahlceni povrchností, nám připomíná hloubku a skrytý význam věcí. Když říká, že „Bůh je kořen všech věcí a žádná věc nemůže existovat mimo Něj,“ vybízí nás, abychom hledali božské i v těch nejobyčejnějších okamžicích našich životů.
Izák Slepý byl mužem, který viděl více, než dokážeme pochopit. Jeho život a dílo nás inspirují k tomu, abychom nehleděli pouze očima, ale také srdcem a duší. Abychom nehledali odpovědi na povrchu, ale ponořili se do hlubin – tam, kde světlo Boží nikdy nezhasne.
