Když otevřeme evangelia a ponoříme se do jejich vyprávění, zjistíme, že mluví o Ježíšově druhém příchodu s různými důrazy. Synoptická evangelia (Matouš, Marek, Lukáš) přetékají apokalyptickými obrazy – Syn člověka přichází na oblacích, nebe a země se otřásají, národy jsou shromážděny k soudu. Naproti tomu Janovo evangelium nás zavádí do tichých hlubin duchovní přítomnosti Krista, který říká: „Nenechám vás jako sirotky, přijdu k vám.“ Tyto rozdíly nás vedou k zásadní otázce: Proč ti, kteří chodili s Kristem, nerozuměli jeho návratu stejně?
Synoptické vize: Kristus přicházející v moci a slávě
Matouš, Marek a Lukáš představují Kristův druhý příchod jako mocnou a dramatickou událost. Ježíš hovoří o znameních na nebi, o oblacích, na nichž přijde Syn člověka, o soudu, který oddělí ovce od kozlů. Tato obrazy reflektují nejen židovské očekávání mesiánského krále, který obnoví Izrael, ale také hlubokou touhu po spravedlnosti, po vítězství dobra nad zlem.
Pro rané křesťany byla tato naděje živoucím plamenem. Procházeli pronásledováním, ztrátami a nejistotou. V těchto okolnostech nebylo nic mocnějšího než slib, že se Kristus vrátí, aby všechno napravil a obnovil. Synoptická evangelia dávají hlas těm, kdo hledí do budoucnosti a s napětím očekávají den, kdy se zjeví Boží království ve své plnosti.
Janova perspektiva: Kristus přítomný zde a nyní
A pak je tu Janovo evangelium. Jeho tón je jiný, klidný, kontemplativní. Janova komunita žila v době, kdy zničení jeruzalémského chrámu (70 n. l.) už bylo minulostí a Kristův druhý příchod nenastal tak brzy, jak se očekávalo. Namísto zklamání však Jan ukazuje, že Kristova přítomnost není něco, na co je třeba čekat. Je už zde.
Když Ježíš v Janově evangeliu říká: „Přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek,“ odkazuje na duchovní skutečnost – skrze Ducha Svatého je Kristus přítomen v životě každého věřícího. Tato eschatologie není zaměřena na budoucnost, ale na přítomný okamžik: věčný život začíná už teď, v Kristu.
Proč tyto rozdíly?
Rozdíly mezi Janem a synoptiky nejsou rozporem, ale bohatstvím. Každé evangelium odráží svou dobu a potřeby komunity, které bylo určeno. Synoptická evangelia mluvila k těm, kdo potřebovali naději na budoucí vítězství. Jan oslovuje ty, kteří hledají hluboké porozumění a vědomí, že Bůh je blízko.
Historické okolnosti hrály svou roli. Zničení chrámu otřáslo vírou Židů i raných křesťanů. Pro mnohé bylo těžké představit si, jak může být Boží přítomnost stále s nimi, když místo Božího přebývání – chrám – leží v troskách. Janova odpověď byla radikální: Kristus je chrám, a skrze Ducha Svatého se stal chrámem v srdci každého věřícího.
Jak nás to oslovuje dnes?
Synoptická evangelia nám připomínají, že Kristus přijde, aby vše napravil. Tato naděje na konečné vítězství nás nese ve chvílích zklamání a utrpení. Ale Jan nám ukazuje, že na Boží přítomnost nemusíme čekat. Skrze víru a Ducha Svatého je Kristus s námi už teď, v každé chvíli.
Tento rozdíl nás vede k hlubšímu pochopení Božího plánu: Kristův příchod není jen jednorázová událost v budoucnu, ale neustálá realita v životě věřících. Bůh se přiblížil, stal se jedním z nás, aby mohl být s námi navždy.
Závěrem
Rozdíly mezi evangelii nejsou chybou ani důkazem nejednotnosti. Naopak, odrážejí různé aspekty téhož tajemství – Kristus je blízko a přichází znovu. Synoptici nás vedou k budoucnosti, k očekávání nového nebe a nové země. Jan nás zve k tichému zamyšlení nad přítomností Boží lásky, která proměňuje každé srdce. Společně nám ukazují, že Kristus je ten, kdo byl, kdo je, a kdo přichází – stále znovu.
