Abraham, „otec mnohých národů,“ byl nejen příkladem víry, ale i člověkem, který měl odvahu přimlouvat se u Boha za druhé. Jeho přímluva za Sodomu, jak čteme v knize Genesis, byla natolik mocná, že Bůh neváhal naslouchat jeho hlasu. Midraš dokonce zdůrazňuje, že Abrahamův hlas byl cennější než hlasy šedesáti myriád andělů. To nám ukazuje, jak si Bůh váží osobní vztah člověka k Němu, zvláště když se člověk přimlouvá za druhé.
Když přemýšlíme o této přímluvě, nemůžeme se nezastavit u Krista, který je „větší než Abraham“ (srov. J 8,58). Jestliže Abrahamova přímluva měla takovou váhu, co teprve přímluva Ježíše Krista? Abraham se postavil před Boha jako člověk, ale Kristus stojí před Bohem jako Bůh i člověk. Jeho přímluva není pouze jednorázovým činem, ale věčnou službou. Apoštol Pavel píše, že Kristus „je po Boží pravici a přimlouvá se za nás“ (Řím 8,34). Kristova přímluva je zakotvena v Jeho oběti na kříži, kde vzal na sebe všechny naše hříchy a otevřel cestu k milosti.
Abraham v přímluvě ukazuje odvahu a soucit, když říká: „Nezničíš přece spravedlivého spolu s bezbožným!“ (Gn 18,23). Ježíš Kristus jde však mnohem dál. Nejenže se přimlouvá za spravedlivé, ale dává svůj život za hříšníky: „Bože, odpusť jim, neboť nevědí, co činí“ (Lk 23,34). Kristova přímluva je dokonalá, protože není jen prosbou, ale také činorodou láskou, která proměňuje ty, za které se přimlouvá.
Kristova přímluva nás také zve ke spoluúčasti. Skrze Ducha Svatého jsme voláni, abychom se připojili k Jeho přímluvě za svět. Naše modlitby, i když se zdají malé a slabé, mohou mít díky Kristově přítomnosti ohromnou moc. „Mnoho zmůže modlitba spravedlivého,“ píše Jakub (Jak 5,16).
Zamysleme se tedy: Jak často prosíme Boha nejen za své potřeby, ale také za druhé? A věříme, že naše přímluvy mají v Kristu stejnou váhu, jako měla Abrahamova modlitba? Každá upřímná modlitba vycházející z víry a lásky je Bohu drahá. A když připojíme své přímluvy ke Kristu, mohou být nástrojem Božího požehnání pro druhé.
Kéž nás tento obraz Abrahama a Krista inspiruje k tomu, abychom se stali lidmi přímluvy – těmi, kdo se nezištně modlí za svět, věří v Boží milosrdenství a spoléhají na moc přímluvy našeho Pána. Kristus nás ujišťuje, že jeho přímluva nikdy nepomine, a že jeho láska k nám je silnější než jakákoli temnota.
