Příběh o zničení měst na planině, popsaný v midraši, ukazuje, že Bůh jedná v čase a způsobem, který vylučuje lidské spekulace. Města byla zahlazena za rozbřesku šestnáctého dne měsíce nisanu – ve chvíli, kdy slunce i měsíc byly na obloze současně. Proč právě tehdy? Protože Bůh věděl, že obyvatelé by jinak hledali výmluvy: „Kdyby bylo na obloze pouze slunce, dokázalo by nás spasit,“ nebo „kdyby byla viditelná jen luna, ochránila by nás.“
Bůh svým načasováním ukázal, že žádná lidská výmluva ani domnělá jistota nemají moc. Stejně tak jedná i v našich životech – ne tehdy, kdy si to přejeme, nebo kdy se cítíme připraveni, ale tehdy, když už nemáme kam jinam se obrátit. Dokud si uchováváme své „slunce a měsíc“ – své jistoty, sílu a moudrost – nedovolujeme Bohu vstoupit.
Naše jistoty brání Bohu jednat
Mnohokrát se snažíme vše vyřešit vlastními silami. Hledáme lidská řešení, opíráme se o svou schopnost kontrolovat okolnosti, a někdy dokonce zpochybňujeme, zda Bůh skutečně zasahuje do našich životů. Jenže právě naše snaha držet se vlastních řešení nás často vzdaluje od Božího působení. Bůh totiž nejedná tak, aby se jeho zázrak dal vysvětlit jako náhoda nebo důsledek naší moudrosti.
Aby mohl Bůh jednat, musíme se vzdát. Ne v rezignaci, ale v pokoře. Musíme uznat, že nejsme pány svých životů. Stejně jako obyvatelé měst na planině museli uznat, že žádná z jejich „božstev“ nemohou zasáhnout.
Biblické příklady a lekce
Příběhy v Písmu potvrzují tuto pravdu. Mojžíš a Izraelité stáli před Rudým mořem, bez možnosti úniku před faraónovým vojskem. Teprve když lidská řešení selhala, otevřelo se moře a Izrael prošel suchou nohou. Podobně Job musel ztratit vše, aby mohl plně prožít Boží přítomnost a obnovu.
Každý z těchto příběhů nás učí, že Bůh čeká, dokud ho nevpustíme do svého života. A to často nastává až ve chvíli, kdy nám selžou všechny lidské možnosti a iluze jistoty.
Jak otevřít dveře Bohu?
Modlitba: V pokoře uznat, že potřebujeme Boha. Ne až jako poslední možnost, ale jako první.
Důvěra: Přijmout, že ne vždy vidíme celý obraz. Boží načasování je dokonalé.
Odevzdání: Opustit své „slunce a měsíc“ – symboly věcí, na které spoléháme místo Boha.
Když přestaneme hledat lidské vysvětlení, můžeme zažít Boží zázrak. Dokud budeme lpět na vlastních jistotách, Boží působení se může jevit vzdálené. Ale když se v pokoře otevřeme, Bůh jedná – a jeho skutky jsou nezpochybnitelné.
