Josef, syn Jákobův, milovaný, byl poslán otcem, aby našel své bratry. Hledat bratry – jaký vznešený úkol! Kdo se však vydá na cestu hledání bratrství, lásky a Krista, musí počítat s tím, že jej bratři možná nepochopí. Církev, Josefovi bratři, často nevidí vyvolení, které je zjevením Boží vůle. Vidí jen plášť, pestrobarevnou róbu, symbol milosti, kterou oni sami postrádají.
„Hle, přichází snílek!“ zvolali. Neviděli Božího posla, viděli soupeře. Jejich srdce naplnila závist. Nevědomky se tím připojili k těm, o kterých Ježíš řekl: „Obcházíte moře i zemi, abyste získali jednoho učedníka, a když ho získáte, uděláte z něj syna pekla, dvakrát horšího než jste sami.“ Bratři, kteří měli být pastýři, se proměnili ve vlky.
Rozhodli se Josefa zabít. Zničit vyvolení, umlčet hlas, který připomíná, že Bůh hledí na srdce, ne na masky. Jen Ruben, nejstarší, cítil odpovědnost. Ruben, stín Krista, který zná slabost svých bratří, hledal způsob, jak Josefa zachránit. Přemluvil je, aby ho místo zabití hodili do cisterny – prázdné cisterny, která neudrží vodu. Prázdná cisterna je symbolem církve bez Ducha, náboženství bez Boha, formy bez obsahu. Tam se ocitá každý, koho církev nepochopí a zavrhne.
Ale Bůh nezapomíná. Prázdná cisterna není konec. Karavana, zjevení Boží prozřetelnosti, přichází z pouště. Arabští kupci – cosi, čím církev opovrhuje – vykupují Josefa. Bratři ho prodávají jako otroka, Ruben o tom neví. Ve chvíli, kdy Ruben hledá Josefa, cisterna je prázdná. Josef zmizel. Církev neví, kam zmizeli její vyvolení, nevidí, jak je Otec odvádí tam, kde je může připravit na jejich pravý úkol.
Josef putuje do Egypta. Egypt, symbol světa, se stává místem zkoušky, očisty a přípravy. Bůh v tichosti jedná. Josef, zavržený bratry, se stává kvasem. Jako kvas působí skrytě, mění svět, do něhož byl vržen.
Ruben je solidární se svými bratry. Nepřináší zprávu otci. Neříká: „Tvůj syn je ztracen, bratři ho zradili.“ Mlčí, protože ví, že Jákob by ztratil nejen Josefa, ale i své další syny. Rubenův mlčenlivý soucit připomíná Krista, který nezaluje církev u Otce, přestože jeho bratři chybují. Kristus mlčí a čeká. Nevolá: „Vidíte, co církev dělá!“ On připravuje spásu. Skrze vyvolené, které církev zavrhla, jedná Otec.
Josef se stává králem Egypta, ale nezapomíná na své bratry. Přestože jej zradili, miluje je. Jednoho dne bratři přijdou, hladoví, unavení. Nepoznají svého bratra, stejně jako církev často nepozná Krista ve světě. Josef je však poznává. A v lásce se jim dává poznat. „Já jsem Josef, váš bratr!“ říká. Neobviňuje je. Místo pomsty nabízí chleba. Tím naplňuje Boží vůli: zachraňuje nejen svět, ale i své bratry.
Tak je to i s církví. Boží vyvolení, byť zavrženi a prodáni, působí jako kvas. Proměňují svět i církev. Jednoho dne, až církev uzná svého ztraceného bratra, zavládne radost. Kristus, jenž je Rubenem i Josefem, přijme své bratry v lásce, a Boží plán spásy bude zjeven.
Prázdná cisterna není konec. Je začátkem. Je místem, kde končí lidská síla a začíná Boží milost.
