V každém člověku je touha po smyslu, po úkolu, který je hlubší než každodenní rutina. Tato touha není náhodná; je odrazem Božího plánu, který je vtisknutý do našeho nitra. Izák Luria nás učí, že každý z nás má svůj jedinečný „kořen“ – úkol, který je propojen s naším vlastním místem ve světě, s jiskrami, které jsme povoláni pozvednout. A právě zde začíná naše hledání: Co je tím úkolem, který mi Bůh určil?
Zmatek na cestě
Často se stává, že se člověk domnívá, že svůj úkol našel. Pustí se do práce, vloží do ní svou energii, ale zdá se, že všechno jde proti němu. Namísto ovoce přichází zklamání, místo pokoje chaos. Proč tomu tak je? Možná proto, že pracuje na něčem, co mu nebylo určeno.
Podobně jako v luriánském učení, i v životě člověka jsou jiskry, které jsou „z jeho kořene“, a jiné, které k němu nepatří. Naším úkolem není všechno. Je snadné podlehnout iluzi, že cokoli dobrého je i správného – ale správné je jen to, co je nám svěřeno.
Hledání a naslouchání
Najít svůj úkol není snadné. Vyžaduje to pokoru, trpělivost a naslouchání Bohu. Hledat svůj úkol znamená také nechat si od Boha ukázat, co není mým úkolem. Možná jsme v životě zabloudili, protože jsme příliš spoléhali na své schopnosti, namísto abychom hledali, co od nás chce On. Právě tam, kde nejsme úspěšní, kde se zdá, že nám brány zůstávají zavřené, může být znamení, že naše cesta vede jinudy.
Úkol jako obnova světa
Každý člověk je volán, aby přispěl k obnově světa, ale ne každý stejným způsobem. Když Luria mluví o pozvedání jisker, ukazuje nám hlubokou pravdu: není na nás, abychom zachránili vše. Každý máme svůj díl práce – jiskry, které jsou nám určeny. A jedině tím, že pracujeme na tom, co je nám svěřeno, se náš život naplní.
Stejně jako duše Adama byla rozptýlena do mnoha jisker, i my jsme součástí většího celku. Když najdeme svůj úkol, přispíváme k obnově celistvosti světa, k návratu do původní harmonie. A v této práci je ukryto naše štěstí, protože jdeme po cestě, kterou pro nás připravil Bůh.
Závěr
Hledat svůj úkol na zemi znamená vydat se na cestu pokory a naslouchání. Není to cesta snadná – často se musíme vzdát svých představ a přijmout Boží plán. Ale právě zde, v této poslušnosti a odevzdanosti, nalezneme hluboký pokoj. Jak říká Písmo: „Ne naše vůle, ale Tvá vůle se staň.“ Pokud se tomu naučíme, nejen že najdeme své místo, ale také pozvedneme jiskry, které nám byly svěřeny, a přispějeme k obnově světa. A právě to je ten pravý úkol člověka.
