Byl slepý od narození. Ne proto, že zhřešil. Ne proto, že zhřešili jeho rodiče. Ale proto, aby se na něm ukázala Boží sláva. To je první rána do tváře těm, kdo si myslí, že mohou rozsoudit, kdo je vinen a kdo ne. Ježíš neřeší příčiny, ale přináší světlo. Plivne na zem, udělá bláto a otevře slepému oči.
A tehdy to začíná. Místo radosti přichází výslech. Místo oslavy obvinění. Místo přijetí vyhánění. Uzdravený muž je tažen před duchovní elitu, která ho nepřijme. Jak by mohla? Jeho příběh je nepohodlný. Uzdravil ho někdo jiný než oni. Ne podle jejich pravidel. Ne v jejich čase. Ne v jejich systému. Jeho svědectví se nevejde do předem připravených dogmat.
“A tak ho vyloučí.”
Když církev vyhání, Kristus hledá
Tento příběh se opakuje znovu a znovu. Bůh dělá něco nového – církev to nepozná. Kristus přichází – církev ho odmítá. Duch vaně kam chce – a církev se ho snaží zavřít do formálního dekretu.
To nejkrásnější na tomto příběhu je, že Ježíš nečeká. On jde a hledá. Jakmile slyší, že toho muže vyloučili, „rozbodl se ho najít.“ Vidíte ten kontrast? Náboženství zavírá dveře, Kristus otevírá náruč. Církev exkomunikuje, Kristus přijímá. Když instituce vyhazuje, Bůh vychází do ulic a sbírá to, co ostatní pohrdli.
Církev uzavírá, Kristus otevírá
Dnešní církev se chová stejně jako tehdy farizeové. Kontroluje. Řídí. Drží si svou moc. Je posedlá pravidly, doktrínami a zákony. Ale kdyby dnes přišel Ježíš a někoho uzdravil, kdo by ho přijal?
“Kdyby se dnes objevil prorok, byl by umlčen. Kdyby přišel někdo s darem uzdravování, okamžitě by byl obviněn z manipulace. Kdyby se dnes stal zázrak, začaly by ho zkoumat komise. ‘Je to teologicky správné? Je to schválené? Proběhlo to podle předpisů?'”
Církev se dávno bojí Boha. Protože Bůh je neřízený. Přichází nečekaně. Působí v lidech, ve kterých by neměl. Dává dary těm, kdo na to nemají „právo“. Vybírá si ty, kteří nestudovali teologii, nemají souhlas biskupa, nemají kanonickou aprobaci. Ale mají Ducha.
A Kristus se rozbodne je hledat
Je to tak vždycky. Ti, kteří jsou zavrženi, jsou ti, které Kristus hledá. Církev může vyhnat, ale nikdy nezastaví Boha. Farizeové vyloučili uzdraveného – a on jako první člověk v evangeliu nazval Ježíše „Synem člověka“ a klaněl se mu. Mimo synagogu. Mimo systém. Tam začalo skutečné uctívání.
Dnešní církev nepozná proroky. Když přijdou, vyžene je. A Kristus si je najde. A když se jednoho dne otevřou oči těch, kdo byli vyloučeni, oni se budou klanět. A církev zůstane slepá. Protože tvrdila, že vidí.
“Možná to je ten soud, který přinesl Ježíš: Ti, kdo byli slepí, budou vidět. A ti, kdo tvrdili, že vidí, oslepnou.”
