Když Abraham vztáhl ruku, aby obětoval svého syna Izáka, svět se zastavil. Byla to chvíle nejvyššího napětí, okamžik, kdy se lidská vůle úplně odevzdala Bohu. Ale v poslední vteřině Bůh zasáhl. A tehdy se objevil beran, zachycený za rohy v křoví.
Tento beran není jen zvíře nahrazující Izáka. Není to jen symbol Božího milosrdenství v konkrétní historické chvíli. Je to znamení, které se táhne celými dějinami spásy. Je to klíč k pochopení Božího soucitu, který pracuje jinak, než si představujeme.
Beran a vyhnanství Izraele
Po staletí byl Izrael Bohem vyvolen, ale zároveň opakovaně zkoušen. A jednou z největších zkoušek bylo vyhnanství – rozptýlení mezi národy.
Vypadalo to jako trest, jako bolestný důsledek nevěrnosti. Ale možná to bylo něco jiného. Možná i tady Bůh poslal berana místo Izáka. Možná Izrael neměl být zničen, ale měl se rozšířit jako kvas do celého světa, aby přinesl Boží poznání mezi pohany.
Židé ve vyhnanství budovali synagogy, šířili Tóru, přinášeli do pohanských kultur představu o jednom Bohu, o morálce, o mesiášském očekávání. Jako beran zachycený v houští byli obětováni tím, že museli opustit domov, ale zároveň tím požehnali národům.
A pak přišel Kristus, který byl tím pravým Beránkem Božím. A skrze něj se kvas Tóry, víry a mesiášského očekávání rozšířil mezi pohany.
Beran a druhý příchod Krista
Podle židovské tradice zazní v den soudu šofar – beraní roh. Všichni se domnívají, že to bude konec, ale co když je to jinak? Co když, když zazní polnice, Bůh neprohlásí rozsudek, ale vzpomene si na onoho berana?
Co když se místo soudu naplní soucitem?
Co když nenastane destrukce, ale vykoupení?
Co když místo toho Bůh řekne: „Vzpomenul jsem si na berana, kterého jsem dal Abrahamovi místo Izáka, a nyní dávám milost celému světu.“
Možná si dnes myslíme, že dějiny směřují k tragédii. Ale co když směřují k plnosti Boží? Co když cílem není oddělit dobré od zlých, ale přivést všechny k sobě?
Možná nakonec zjistíme, že i v té nejtemnější chvíli, kdy se zdálo, že svět je odsouzen, byl beran připravený v houští, skrytý pro chvíli, kdy ho Bůh pošle jako znamení své milosti.
Bůh nemění svůj plán – jen ho rozšiřuje
Stejně jako Bůh dal berana místo Izáka, tak dal Izrael mezi národy místo úplné izolace. A stejně jako dal Krista místo našeho odsouzení, tak možná ve chvíli, kdy očekáváme konec, pošle ještě něco většího – dokonalé sjednocení všeho v Něm.
Když tedy jednou zazní šofar a svět se zastaví jako Abrahamova ruka nad Izákem, možná to nebude znamenat zkázu, ale největší milost, jakou svět kdy poznal.
A Bůh si znovu vzpomene na berana.
