Všichni toužíme po šťastném životě. Je to univerzální lidská potřeba – od nejchudšího člověka až po nejmocnějšího vládce. V hloubi srdce si každý z nás přeje zakusit trvalou radost, naplnění, pokoj. A přesto se štěstí tak často zdá být jako fata morgána – čím více se za ním ženeme, tím dál se od nás vzdaluje.
Seneca řekl, že lidé zaměňují prostředky ke štěstí za samotné štěstí. A měl pravdu. Honíme se za penězi, úspěchem, společenským uznáním, ale jakmile je dosáhneme, zjistíme, že jsme prázdní. Nebo ještě hůř – že jsme se v té honbě ztratili a už ani nevíme, kým jsme.
Podívejme se na slavné postavy antiky.
- Alexandr Veliký – dobyl téměř celý tehdejší svět, ale podle legendy se rozplakal, když už nebylo co dobývat. Uvědomil si, že žádné vítězství mu nepřineslo vnitřní pokoj. Krátce nato zemřel, mladý a nešťastný.
- Cicero – slavný řečník a politik, jenž si myslel, že štěstí spočívá v ctnostném životě a uznání společnosti. Přesto byl vyhnán, jeho slova byla vysmívána a nakonec ho nechali zabít na útěku. Jeho vize štěstí se ukázala jako křehká.
- Nero – římský císař, který měl vše: moc, bohatství, nekonečné požitky. Ale ani to ho neuspokojilo. Nakonec skončil v zoufalství a spáchal sebevraždu se slovy: „Jaký umělec ve mně umírá!“
Kolik lidí věří, že štěstí je ve zdravém těle, a tráví dny posedlostí nad jídlem a cvičením – ale přesto jsou nespokojení. Kolik lidí se žene za kariérou a myslí si, že až budou mít lepší práci nebo víc peněz, najdou klid – ale čím víc vydělají, tím větší cítí prázdnotu. Kolik lidí si myslí, že když budou mít dokonalou rodinu, krásný dům, všechny své sny splněné, dosáhnou štěstí – ale v noci se budí s pocitem, že jim pořád něco chybí.
A tady přichází Kristus. On neříká „najdi štěstí ve věcech“, ale „pojď za mnou“. Neproměňuje svět podle našich představ, ale proměňuje nás.
Ježíš řekl: „Kdo nalezne svůj život, ztratí jej, a kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej“ (Mt 10,39). To je paradox evangelia. Štěstí se nedá chytit do rukou. Nemůžeš ho vlastnit, stejně jako nemůžeš vlastnit lásku nebo vítr. Štěstí se rodí tam, kde se vzdáváš své vlastní vůle a odevzdáváš se Bohu.
Podívej se na světce – nebyli to lidé, kteří by hledali bohatství, slávu nebo moc. Naopak, často se jich zřekli. A přesto byli naplnění, zářili radostí. Proč? Protože našli pravdu: největší štěstí je být v Boží blízkosti.
Možná si myslíš, že když budeš mít víc, budeš šťastnější. Ale možná je to naopak: čím víc se vzdáš, tím víc nalezneš. Možná právě teď Bůh čeká, až se přestaneš honit za věcmi, které tě stejně nenaplní, a konečně se k Němu obrátíš.
Štěstí není cíl. Štěstí je vedlejší produkt správného směru. A ten správný směr je Kristus.
