V evangeliu podle Jana Ježíš říká: „Mým pokrmem jest, abych činil vůli toho, který mě poslal, a dokonal jeho dílo.“ (Jan 4,34)
Ježíš přichází, aby dokončil Boží dílo. Ale co to znamená pro nás? Znamená to, že v nás chybí něco, co on sám dovrší. Jsme neúplní, jako by v naší bytosti byla skrytá mezera – prázdné místo, které čeká na své naplnění.
Můžeme si to představit jako naši DNA. Vědci říkají, že genetické predispozice tvoří jen malý zlomek toho, kým se staneme – jen asi pět procent. Zbytek určuje náš životní styl, naše rozhodnutí, prostředí, v němž žijeme.
Ale kde v tomto obraze stojí Ježíš?
Je tím základním kódem – onou neviditelnou esencí v našem duchovním genomu? Nebo je spíše tím, co nás formuje skrze naše každodenní kroky? Je tím, co máme už od počátku, nebo tím, co nás během života proměňuje?
Ježíš jako genetická predispozice: Počátek našeho bytí
Co když je Kristus těch pět procent? Základní kód, vložený do nitra každé duše. Něco v nás už od počátku nese otisk Boha, jako neviditelný vzorec, který se v nás jednou naplno projeví. Ať už si to uvědomujeme, nebo ne, tento otisk nás směruje, tvoří vnitřní kompas, který nás vede k našemu pravému určení.
Podobně jako DNA určuje rysy, které se v nás mohou projevit, ale také nemusí, je i Boží přítomnost v člověku někdy zablokovaná, neprobuzená. Ale pokud se jí otevřeme, začne se rozvíjet jako tajemná květina, která čekala na slunce.
Ježíš jako životní styl: Cesta k proměně
Na druhou stranu, možná není jen oním tichým genetickým kódem. Možná je spíše dynamickou silou, která nás přetváří. Životním stylem, který proměňuje každou naši buňku.
Mnozí lidé se rodí s velkým potenciálem, ale nikdy ho nerozvinou. Genetická predispozice bez správného životního stylu nepřinese své ovoce. A stejně tak můžeme nést Boží obraz, a přesto žít jako ti, kteří se nikdy nestřetli s jeho světlem.
Přijmout Krista znamená nejen rozpoznat, že v nás něco chybí, ale také mu dovolit, aby se stal tím, co nás formuje. Nejen že je v nás zárodek Božího života – on je i tím, kdo jej rozhořívá v plamen.
Mystická jednota: Kristus je obojí
Ale mystická odpověď je hlubší: Ježíš je obojí současně. Je naším začátkem i naší cestou. Je tím, co v nás bylo od počátku, i tím, co nás proměňuje a dovršuje.
Je v nás jako neviditelný otisk, ale zároveň je ten, kdo tento otisk probouzí k životu.
Je naším základem, ale i naším pohybem vpřed.
Je DNA, která v nás spí, i vzduchem, který dýcháme, když se probudí.
A nakonec – on je ten, kdo nás dokončí. I kdybychom svůj život vedli kamkoli, i kdybychom se mu bránili, nakonec nás přivede k tomu, k čemu jsme byli stvořeni. Protože Kristus je nejen Alfa, ale i Omega. Počátek i dovršení.
A možná právě v tom spočívá celé tajemství spásy: Naše dokonalost neleží v nás, ale v něm.
