Hladové síly světa a Kristovo vítězství

(Démoni podle starokřesťanské tradice)

Úvod

Ve starokřesťanském pohledu nejsou démoni jen karikaturami z lidových představ, ale prastarými hladovými silami, které žízní po lidských emocích. Jsou jako šelmy skryté v neviditelném prostoru světa, které až do Kristova příchodu svobodně ovládaly materiální realitu.

Origenes Alexandrijský, jeden z největších teologů starověku, píše, že démoni byli původně stvořeni dobří a svobodní, ale vlastní volbou podlehli zlu:

„Jsou i tací rozumoví tvorové, kteří se tak bezhlavě oddali zlu, že žízeň po něm se stala jejich vlastní vášní a přináší jim potěšení.“
(De Principiis I, 5, 4)

Tento pád proměnil duchovní bytosti v predátory, kteří již neloví ze zoufalství, ale z vlastní rozkoše. Jejich hlad není náhodný: lační po lidských emocích – po strachu, pýše i po smyslové rozkoši.

Vzdušná těla démonů

Origenes dále vysvětluje, že démoni mají subtilní tělo:

„Nemají tělo jako lidé, ale jejich přirozenost je jemná, jakoby z povětří – proto jsou nazýváni netělesnými.“
(De Principiis, Předmluva §9)

Díky této tělesnosti jsou schopni působit ve světě neviditelně – v našich snech, myšlenkách, vášních. Živí se nikoli potravou, ale duchovními výpary lidského života.

Potrava démonů: emoce a oběti

„Tito zlí démoni se těší z krve obětí, ze směsi kouře a vůně, tím živí svá těla a přebývají v chrámech, které lidé nazývají bohové, ale my víme, že jsou to jen věznice klamných duchů.“
(Contra Celsum VII, 8–9)

Ve starověkých kultech byli démoni „krmeni“ krví obětí, dnes se jejich potrava podobá dýmu moderních vášní – nadvládě médií, manipulaci, závislostem a nenávisti.

Kristovo vítězství nad panstvími

Apoštol Pavel píše:

„Zbrojil se proti mocnostem a panstvům a veřejně je vystavil posměchu, když nad nimi triumfoval na kříži.“
(Koloským 2,15)

Irenej z Lyonu komentuje tento verš:

„Kristus shrnul a rekapituloval celé stvoření, aby člověk už nebyl déle kořistí panství a mocností.“
(Adversus haereses V, 21, 3)

Kristus nezničil existenci těchto sil, ale vzal jim legitimní vládu. Hladové šelmy mohou stále kroužit kolem lidí, ale jejich moc je omezená Kristovým vítězstvím. Jak říká svatý Řehoř Veliký:

„Satan je jako řvoucí lev, ale na řetěze Božího dopuštění.“
(Moralia in Iob XXXII, 15–16)

Dobří démoni?

Podle Origena ve Contra Celsum nejsou všichni duchové zlí. V řeckém chápání označuje slovo daimón každou duchovní sílu, která ovlivňuje svět. Origen připouští:

„Existují duchovní bytosti, které pečují o svět a o lidské záležitosti; avšak nemají být nazývány démony, ale anděly, služebníky Božími.“
(Contra Celsum VIII, 31)

Některé duchovní bytosti tedy zůstaly věrné Bohu a slouží k zachování řádu stvoření – i když nejsou anděly v plném slova smyslu. Křesťanská tradice jasně odděluje padlé démony od duchovních služebníků Božích.

Naděje i pro šelmy

Origenes uzavírá své učení velikou nadějí. Žádná bytost není ztracena navždy. Každá, i ta nejhladovější šelma, má možnost se obrátit:

„Bůh bude všechno ve všem.“
(De Principiis III, 6; srov. 1Kor 15,28)

Kristus nepřichází se soudem, ale se světlem. Ukazuje všem duchům, andělům i démonům, že cesta zpět k Otci je možná. A člověku, který je těmto silám vystaven, nabízí svobodu: v něm není kořist, ale přemožitel.

Poznámky a zdroje

• Origenes, De Principiis I, 5, 4 a Předmluva §9
• Origenes, Contra Celsum VII, 8–9; VIII, 31
• Irenej z Lyonu, Adversus haereses V, 21, 3
• List Koloským 2,15; 1Kor 15,28
• Řehoř Veliký, Moralia in Iob XXXII, 15–16