Když se v soumraku chrámových lamp rozhostí ticho – ticho po našich slovech, která už nemají váhu, ticho po našich gestech, jež se unavila rutinou – vtom se ozve šepot, který jsme nečekali. Z úst nemluvňat a kojenců (Ž 8, 3; Mt 21, 16) – a také z úst těch, kdo nevyznávají naše krédo – vytryskne chvála, kterou jsme sami nedokázali přednést. Tam, kde se Církev zakoktala, Bůh si vypůjčí hlas jinoverců; tam, kde křesťané selžou v milosrdenství, rozhoří se světlo v srdci člověka, o němž jsme soudili, že „nezná pravdu“.
Už proroci věděli, že Hospodin není vězněm vlastních vyvolených: Kýros, perský král, je jmenován „pomazaným“ (Iz 45, 1); Bileám, cizí věštec, hovoří k Izraeli Božím slovem. Apoštol Pavel cituje řecké básníky na Areopagu, aby odhalil Athéňanům jejich „neznámého Boha“ (Sk 17, 23–28). A třpyt filosofie, poezie, lidových mýtů – všechna ta „semena Slova“, o nichž mluvil sv. Justýn a koncilní otcové (Lumen gentium 16) – klíčí do té míry, do jaké v nich již působí tajemný Kvas.
Kristus je kvas (Mt 13, 33) zastrčený do veškerého lidského těsta. Neoslní; nezapáchá; nevnucuje se. Prostě uvnitř pracuje, zvedá, provzdušňuje, proměňuje. Čím více se těsto nafukuje naším vlastním já, tím víc potřebuje kyslík Ducha, který přichází odkud chce (Jan 3, 8) – často dveřmi, jež jsme nechali přibouchnuté.
Je proto riskantní nad kýmkoli lámat hůl. V náboženských systémech, které jsme považovali za „daleké“, se může rozvinout chvála, již Bůh přijme; v třpytu agnostikovy otázky může zaznít pravdivější tón než v našich naučených odpovědích. Bůh se nelekne našich hranic – ani jinověrcových. Naše mlčení může být pro Nejvyššího prázdnou stěnou, na níž promítne svou přemíru světla.
Proto naslouchejme: kde se dnes vznáší dětský výkřik „Hosana!“, i když zní cizím jazykem? Kde bublá kvas, jemuž jsme nedali jméno, a přesto zvedá těsto lidstva? Pozorné srdce objeví, že Kristus už tam je – skrytý, nenápadný, ale neodolatelný. A naším úkolem není ten kvas nahradit, nýbrž poznat, radostně přiznat a – pokud možno – přidat svou trošku mouky, aby chléb Království vykynul až do nebe.
