V dějinách křesťanství se často objevovala otázka, která církev je tou „pravou“. Často jsme svědky tvrzení, že právě ta či ona denominace, ta či ona tradice, je jedinou správnou cestou k Bohu. Tento postoj, ač pochopitelný z lidské perspektivy, ve skutečnosti neodpovídá plné pravdě evangelia.
Podobenství o síti, která pojme všechny druhy ryb (Matouš 13,47-50), nám poskytuje hluboký vhled do Božího záměru pro církev. Království nebeské není vyhrazeno jen jedné denominaci, jen jedné církevní instituci. Boží milost je zahrnující, objímající všechny, kteří věrně následují Krista, ať už patří ke kterékoliv křesťanské tradici.
Jednota skrze víru, ne skrze instituci
Apoštolské vyznání víry je jedním z nejstarších a nejuznávanějších vyjádření křesťanské víry, na kterém stojí všechny hlavní křesťanské denominace – katolické, pravoslavné i protestantské. Toto vyznání představuje základ, na kterém můžeme nalézt společnou řeč, navzdory našim institucionálním rozdílům.
Každá křesťanská církev, ať už katolická, pravoslavná či protestantská, se v průběhu dějin dopustila chyb a přehmatů. Toto je nevyhnutelné, protože všechny církve jsou složeny z lidí, kteří jsou omylní. Žádná instituce nemůže být považována za neomylnou či jedinou pravou cestu k Bohu. Nicméně, to neznamená, že Bůh nemá svou „pravou církev“. Tato pravá církev není vázána na konkrétní lidskou organizaci, ale je spíše společenstvím všech věřících, kteří žijí svou víru autenticky a s oddaností.
Církev nebeská: Spojení všech věrných
Toto společenství věřících, které můžeme nazvat „církví nebeskou“, přesahuje všechny lidské hranice a rozdíly. Je to církev, která je spojena s Kristem a která se skládá z jednotlivců, kteří žijí svou víru opravdově v každé době a na každém místě. Tato církev se přimlouvá za své děti a chrání je před bludy a falešnými cestami.
V Matoušově podobenství o pšenici a pleveli (Matouš 13,24-30) nám Ježíš připomíná, že na tomto světě budou vždy vedle sebe žít spravedliví i nespravedliví. Je na Bohu, aby na konci věků oddělil zrno od plevele, dobré ryby od těch špatných. Den Páně, den Kristova příchodu, pak odhalí, kdo skutečně patřil do této pravé, nebeské církve.
Výzva k jednotě a pokoře
Zamyšlení nad touto pravdou nás vede k pokoře a otevřenosti vůči ostatním křesťanským bratřím a sestrám. Místo toho, abychom se uzavírali do své denominace a považovali ji za jedinou správnou, měli bychom rozpoznat, že pravá církev je větší než jakákoliv lidská instituce. Je to tajemství Boží milosti, která zahrnuje všechny, kdo upřímně následují Krista.
V tomto duchu bychom měli hledat jednotu v různosti a s láskou přijímat všechny, kteří sdílejí apoštolské vyznání víry, jako své bratry a sestry v Kristu. Naše naděje a víra je v tom, že v den Kristova příchodu budeme shledáni jako část té pravé církve, církve nebeské, která stojí na věčném základu Boží lásky a pravdy.
