1K 3:1-2,4-17: “A já, bratři, jsem k vám nemohl mluvit jako k duchovním, ale jako k tělesným, jako k nedospělým v Kristu. Dal jsem vám pít mléko, pokrm jsem vám ne dal, neboť ten jste ještě nemohli snést. Ale ani teď ještě nemůžete, … Když jeden říká: ‚Já jsem Pavlův‘ a druhý: ‚Já Apollův‘, nejste jako jiní lidé? Kdo je Apollos? A kdo je Pavel? Služebníci, skrze něž jste uvěřili, jak každému dal Pán. Já jsem zasadil, Apollos zalil, ale Bůh dával růst. Tedy ani ten, kdo sází, ani ten, kdo zalévá, nejsou něčím zvláštním, ale Bůh, který dává růst. Ten, kdo sází, i ten, kdo zalévá, jsou jedno, každý však dostane svou vlastní mzdu podle své námahy. Neboť jsme Boží spolupracovníci; vy jste Boží pole, Boží stavba. Podle Boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ nežli ten, který je již položen, a tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni, a oheň vyzkouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu, jestliže mu jeho dílo shoří, utrpí škodu; sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. Nevíte, že jste Boží svatyně a že ve vás bydlí Duch Boží? Ničí-li někdo Boží svatyni, zničí Bůh jej. Neboť Boží svatyně je svatá, a tou svatyní jste vy.”
V listu 1. Korintským apoštol Pavel přináší hluboké zamyšlení nad stavem korintské církve, která se potýkala s rozděleními a rivalitami. Tato slova zůstávají aktuální i dnes, kdy církev, ačkoliv rozdělena do různých denominací, stále čelí výzvám k dosažení jednoty v Kristu. Pavel nás varuje před tím, abychom nedávali přílišný důraz na lidské vůdce nebo teologické rozdíly, ale abychom se zaměřili na skutečný základ – Ježíše Krista.
Pavel přirovnává věřící k Boží stavbě, kde základem je sám Kristus. Tento základ je pevný a neměnný. To, co je na něm postaveno – zlato, stříbro, drahé kameny, dřevo, seno či sláma – představuje různé přístupy a teologické interpretace, které během staletí vznikly. V kontextu dnešní doby můžeme tyto materiály vnímat jako symboly různých denominací a jejich specifických učení. Katolíci, pravoslavní, protestanti – všichni staví na Kristu, avšak každý přidává svou vlastní vrstvu výkladu a tradice.
Pavel varuje, že přijde den, kdy „oheň vyzkouší dílo každého, jaké je“. Tento obraz nám připomíná, že na konci věků se ukáže pravda o hodnotě každého teologického směru. To, co je postaveno na Kristu a vydrží tuto zkoušku, bude odměněno. Avšak i ti, jejichž dílo shoří, budou spaseni – i když „jako skrze oheň“. To naznačuje, že ačkoliv teologické rozdíly mohou být významné, nakonec nezastíní naši společnou víru v Krista.
V dnešní církvi často slyšíme, jak se lidé identifikují jako katolíci, pravoslavní nebo protestanti. Tyto identifikace však mohou vést k rozdělením, která překrývají naši pravou identitu – křesťanů, kteří jsou sjednoceni v Kristu. Pavel nám připomíná, že všichni tito „stavitelé“ jsou jen služebníci Boha. Jejich úkolem není budovat své vlastní říše, ale spolupracovat na budování Božího království.
Jednota v Kristu neznamená uniformitu. Znamená to, že navzdory rozdílům v teologii a tradici, máme všichni společný základ. Tím základem je Ježíš Kristus, který je skutečným středem naší víry. Když tedy přemýšlíme o rozdílech mezi různými církvemi, neměli bychom je vnímat jako překážky, ale spíše jako různé způsoby, jak projevujeme a žijeme svou víru v Krista. Tyto rozdíly budou nakonec podrobeny zkoušce, ale pokud jsou zakořeněny v Kristu, stanou se součástí jednotné, celosvětové církve, která odráží bohatství a rozmanitost Boží milosti.
Proto bychom měli usilovat o jednotu, která není založena na lidských vůdcích nebo teologických detailech, ale na Kristu, který je základem všech našich snah. Jednota v Kristu znamená, že všechny naše rozdíly, ať už velké nebo malé, budou nakonec přivedeny k dokonalosti v Bohu. A to je naděje, na kterou se můžeme spolehnout, ať jsme katolíci, pravoslavní nebo protestanti. Všichni jsme totiž součástí Boží stavby, Božího pole, které Bůh sám pěstuje a udržuje.
