Pravoslavné chápání Ježíšových výroků: “Ty jsi skála” a “Pas mé ovce”

Kristovy výroky adresované apoštolu Petrovi, „Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev“ (Matouš 16:18) a „Pas mé ovce“ (Jan 21:15-17), hrají zásadní roli v teologických debatách o povaze církevní autority. Zatímco římskokatolická tradice v těchto výrocích vidí základ pro papežskou autoritu, pravoslavná církev nabízí odlišnou interpretaci, která klade důraz na kolegiální odpovědnost, lásku a víru jako základ církve. Tento článek se zaměřuje na pravoslavné chápání těchto výroků, podložené patristickou tradicí a spolehlivými zdroji.

„Ty jsi skála“: Význam “Petros” a “Petra” v pravoslavné teologii

Verš Matouše 16:18 je jedním z nejdiskutovanějších biblických textů v křesťanské tradici. Zde Ježíš říká Petrovi: „Ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev.“ Význam řeckých slov „Petros“ a „Petra“ je pro pochopení tohoto výroku klíčový. V řeckém originále „Petros“ znamená „kámen“ nebo „oblázek“, zatímco „Petra“ znamená „skála“ nebo „masiv“. Tato jazyková nuance je zásadní pro pravoslavné chápání tohoto textu.

Pravoslavná teologie, na rozdíl od římskokatolické interpretace, zdůrazňuje, že „Petra“ odkazuje na Petrovo vyznání víry v Krista jako Syna Božího, a nikoli na samotného Petra jako osobu. Tento výklad má své kořeny v dílech raných církevních otců, kteří často zdůrazňovali, že základem církve není člověk, ale pevná víra v Krista, kterou Petr vyjádřil.

Svatý Jan Zlatoústý: „Skála“ je víra

Svatý Jan Zlatoústý, jeden z nejvýznamnějších církevních otců, se v Homilii na Matouše 54 věnuje podrobnému výkladu tohoto verše. Zlatoústý vysvětluje, že „skálou“, na které je církev postavena, není Petr sám, ale jeho víra a vyznání Krista jako Mesiáše. „Na této skále, to jest na této víře a vyznání, říká: zbuduji svou církev,“ píše Zlatoústý. Tento výklad podporuje pravoslavné chápání, že církev není postavena na člověku, ale na pevné víře v Krista.

Zlatoústý tímto výrokem potvrzuje, že klíčovou roli v budování církve hraje víra samotná, nikoliv autorita jednotlivého apoštola. Tento přístup je důležitý pro pochopení pravoslavné teologie, která klade důraz na kolegiální odpovědnost a rovnost mezi všemi biskupy, kteří sdílejí společnou víru a jednotu v Kristově těle, církvi.

Origenes: Každý věřící může být „skálou“

Origenes, další významný církevní otec, ve svém Komentáři k Matoušovi (Kniha 12) rozšiřuje tuto myšlenku a tvrdí, že každý, kdo následuje Krista, se stává „skálou“, na níž je církev postavena. Origenes píše: „Pokud i ty řekneš, že Ježíš je Kristus, Syn Boží živého, tak se staneš Petrem,“. Tento výklad rozšiřuje chápání “skály” jako univerzálního principu, který platí pro všechny věřící, a ne pouze pro jednoho apoštola. Origenes tak zdůrazňuje, že základem církve je víra každého jednotlivého křesťana v Krista, nikoli jen autorita konkrétní osoby.

Origenesův výklad také podtrhuje myšlenku, že církev není exkluzivní komunitou vedenou jedním člověkem, ale společenstvím všech věřících, kteří sdílejí společnou víru a odpovědnost za její růst a zachování. Tento přístup je klíčový pro pravoslavné chápání církve jako organické jednoty, která je založena na víře a lásce, nikoli na centralizované autoritě.

„Pas mé ovce“: Povolání ke službě, ne k moci

Ježíšův výrok „Pas mé ovce“ z Janova evangelia (Jan 21:15-17) je často interpretován jako povolání k pastýřské službě. V pravoslavné tradici je tento text chápán jako výzva k lásce a odpovědné péči o věřící, nikoli jako ustanovení výlučné autority jednoho apoštola. Tento výrok je důležitý pro pochopení pravoslavné teologie, která zdůrazňuje, že skutečná autorita v církvi vychází z lásky a služby, nikoli z moci nebo nadřazenosti.

Svatý Jan Zlatoústý: Láska jako základ pastýřské služby

Svatý Jan Zlatoústý ve své Homilii na Jana 88 píše, že Pán žádá od Petra lásku, nikoli proto, aby mu svěřil moc, ale aby mu svěřil péči o své stádo. „Kdo miluje Krista, ten se stará o jeho ovce,“ zdůrazňuje Zlatoústý. Tento výklad podtrhuje, že pravoslavná teologie vidí pastýřskou službu jako službu lásky, nikoli moci. Zlatoústý tímto důrazem na lásku jako základ pastýřské služby potvrzuje, že skutečná autorita v církvi pochází z péče a obětavosti vůči Božímu lidu, a ne z touhy po moci nebo nadvládě.

Zlatoústý rovněž zdůrazňuje, že Petrovo povolání k péči o Kristovy ovce je univerzální výzvou pro všechny duchovní vůdce v církvi, nikoli exkluzivním právem jednoho apoštola. Tento přístup je důležitý pro pochopení pravoslavné eklesiologie, která klade důraz na rovnost a kolegialitu mezi biskupy, kteří společně vedou církev v jednotě a lásce.

Kolegiální odpovědnost v církvi

Pravoslavná církev tradičně odmítá jakékoli pojetí výlučné nadřazenosti jednoho biskupa nad celou církví. V pravoslavné teologii je zdůrazňována kolegiální odpovědnost všech biskupů, kteří společně vedou církev a nesou odpovědnost za své stádo. Každý biskup je vnímán jako rovný mezi ostatními, s odpovědností za svou diecézi, ale v jednotě s celou církví.

Svatý Ignác Antiochijský: Jednota církve skrze společenství

Svatý Ignác Antiochijský, raný církevní otec, ve svých dopisech zdůrazňuje, že kde je biskup, tam je církev. Tím Ignác vyjadřuje myšlenku, že jednota církve je založena na společenství všech biskupů a jejich věřících, nikoli na centralizované autoritě jednoho člověka.

Ignácovy dopisy jsou klíčové pro pochopení pravoslavné eklesiologie, která klade důraz na jednotu církve jako společenství věřících vedeného biskupy, kteří společně zajišťují kontinuitu a věrnost pravé víře. Tento přístup podporuje kolegiální vedení církve, kde je autorita sdílena a kde biskupové spolupracují na zachování jednoty a pravověrnosti v celé církvi.

Závěr

Kristovy výroky „Ty jsi skála“ a „Pas mé ovce“ mají v pravoslavné tradici hluboký význam, který je vnímán odlišně než v římskokatolické církvi. Pravoslavné chápání zdůrazňuje, že základem církve je pevná víra v Krista, nikoli autorita jednoho apoštola či jeho následníků. Pastýřská služba, jak ji Ježíš svěřil Petrovi, je v pravoslaví vnímána jako povolání ke službě a lásce, nikoli jako ospravedlnění jedinečné moci.

Pravoslavná církev staví svou teologii na principu kolegiální odpovědnosti a rovnosti mezi všemi biskupy, kteří společně vedou církev v jednotě a lásce. Tyto principy jsou zakořeněny v patristické tradici a jsou základem pravoslavné eklesiologie, která zdůrazňuje jednotu církve skrze společnou víru a službu, nikoli skrze centralizovanou autoritu.