V posledních letech jsem svědkem znepokojivého jevu, který by měl burcovat nejen mé svědomí, ale i celou společnost. Antisemitismus, ta temná skvrna na historii lidstva, se opět vynořuje na povrch. Tentokrát však ne v zapomenutých kapitolách minulosti, ale přímo v našem moderním světě – v Evropě, a dokonce i v naší České republice.
Jako křesťan mám zvláštní odpovědnost a morální povinnost postavit se proti této nenávisti. Moje víra mě učí lásce, soucitu a respektu ke každému člověku, bez ohledu na jeho původ, náboženské vyznání či názor. Ježíš Kristus mě volá k tomu, abych byl světlem světa – a toto světlo nemůže být zatemněno předsudky či mlčením tváří v tvář nespravedlnosti.
Zároveň si jako křesťan uvědomuji hluboké židovské kořeny, ze kterých moje víra vychází. Křesťanství nevzniklo ve vzduchoprázdnu; jeho základy spočívají v židovské tradici, v učení proroků a v příbězích, které formovaly samotný základ našeho duchovního dědictví. Když dnes vidím, jak jsou Židé vystavováni nenávisti a pronásledování, vnímám to jako útok nejen na ně, ale i na kořeny, ze kterých vyrůstám i já sám.
Proto jsem se rozhodl projevit svou solidaritu nejen slovy a činy, ale i symbolem, který nosím každý den. Vedle kříže jsem začal nosit na krku také Davidovu hvězdu. Tento symbol mě neustále připomíná spojení mezi mou vírou a židovskými kořeny, z nichž křesťanství vyrůstá. Je to pro mě osobní vyjádření podpory a respektu vůči židovské komunitě, která čelí stále narůstajícímu tlaku.
V Evropě, která prošla nesčetnými tragédiemi způsobenými nenávistí a netolerancí, bych očekával, že jsme se již poučili. Přesto se antisemitismus vrací – v podobě verbálních útoků, vandalismu, stigmatizace a dokonce i násilí. Není to jen útok na židovskou komunitu, ale na samotné základy naší lidskosti.
V naší České republice, podobně jako v jiných zemích Evropy, pozoruji alarmující nárůst těchto projevů. Jakmile dovolím, aby antisemitismus opět zakořenil, ohrožuji nejen bezpečí a důstojnost židovských spoluobčanů, ale i samotnou podstatu naší společnosti, která by měla stát na principech svobody, spravedlnosti a rovnosti.
Jak mohu jako křesťan projevit svou solidaritu se Židy? Především musím naslouchat a učit se. Naslouchejme těm, kteří přežili holocaust, aby nám jejich příběhy připomněly, kam až může vést nenávist. Naslouchejme našim židovským přátelům, abych lépe pochopil jejich obavy a výzvy, kterým dnes čelí.
Dále musím být aktivním obhájcem spravedlnosti. Kdykoliv se setkám s projevem antisemitismu, nesmím mlčet. Musím veřejně vystoupit a jasně říci: “Toto je nepřijatelné. Toto není to, co mě učí moje víra.” Každý z nás může být hlasem, který odmítne nenávist a postaví se na stranu spravedlnosti.
A konečně, musím být nositelem naděje. Ukazujme, že existuje jiná cesta – cesta vzájemného respektu, soužití a lásky. Svým jednáním mohu inspirovat ostatní, aby se připojili k boji proti předsudkům a nenávisti.
Solidarita se Židy není jen otázkou morální povinnosti, je to také otázka mé lidskosti a křesťanského svědectví. Stát bok po boku s těmi, kdo čelí nespravedlnosti, je nejen projevem křesťanské lásky, ale také výzvou pro mě, abych budoval svět, kde každý člověk může žít v bezpečí a důstojnosti.
Nesmím zapomínat, že jsem povolán být světlem světa. Ať toto světlo nikdy nezhasne pod tíhou nenávisti.
Amen.
Francesco Matteo
Redaktor magazínu Kerigma.cz
