V dějinách křesťanství vždy hrála teologie klíčovou roli. Byla a je prostředkem, jak lidé mohou lépe chápat tajemství Božího stvoření, vykoupení a spásy. Prostřednictvím pečlivého studia Písma, rozvoje dogmat a teologických pojednání se věřící snaží pochopit, kdo Bůh je a jak s ním žít v pravdě. Přesto se někdy můžeme přistihnout, že víra se zmenšuje na pouhé intelektuální úsilí – že hledání Boha se redukuje na pochopení teologických konceptů, které nás ale od něj samotného paradoxně mohou odvést.
Tomáš Akvinský, jeden z největších teologů a myslitelů křesťanského světa, nás však svou vlastní zkušeností varuje, abychom nezaměňovali poznání Boha za jeho skutečné setkání. Byl mistrem teologie, jehož díla, zvláště Summa Theologiae, položila základy katolického učení a inspirovala nespočet generací. Ale ke konci svého života měl Tomáš mystickou zkušenost, která zcela proměnila jeho pohled na všechno, co do té doby napsal.
Podle jeho sekretáře Reginalda z Piperny zažil během mše zjevení Boha, které bylo tak mocné, že poté prohlásil: „Všechno, co jsem napsal, se mi nyní zdá jako sláma ve srovnání s tím, co mi bylo zjeveno.“ Přestože byl v procesu dokončování svého monumentálního díla, Summa Theologiae, rozhodl se přestat psát. Uvědomil si, že žádné lidské slovo, žádné dogma nebo teologický výklad nemůže plně zachytit Boží realitu. A co víc – že jedno jediné setkání s Bohem přesahuje všechno, co lze intelektuálně pochopit.
Tomášův zážitek nám ukazuje zásadní skutečnost: že víra není pouhé poznání, není to soubor učení a dogmat. Víra je živý vztah s Kristem. Jak to krásně vyjádřil pravoslavný teolog sv. Justin Popović: „Pravda není myšlenka, pravda je osoba – Bohočlověk Ježíš Kristus.“ V této jednoduché větě je shrnuto to, co i Tomáš Akvinský prožil. Kristus je živá osoba, která přesahuje všechny naše lidské koncepty a teorie. A právě v tom je nebezpečí pro nás, tradiční křesťany: že ztratíme osobní vztah s Kristem v moři rituálů a úkonů, které se stanou prázdnými, pokud nevedou k setkání s Ním.
Tomáš Akvinský svou mystickou zkušeností připomíná, že skutečné setkání s Bohem, byť by trvalo jen jednu jedinou sekundu, předčí všechny teologické znalosti a rituály. Tento zážitek je ve své podstatě transcendentní, přesahuje naše schopnosti intelektuálně Boha uchopit. Mnozí mystici v dějinách křesťanství, stejně jako Tomáš, prožili okamžiky, kdy pochopili, že jediný okamžik v přítomnosti Boha má větší hodnotu než jakékoli lidské pokusy Boha vysvětlit. Setkání s živým Bohem je plností víry.
A tak nám Tomáš Akvinský zanechává výzvu, která je dnes možná aktuálnější než kdy dříve. Kolik z nás redukuje víru na učení, na nedělní rituály nebo intelektuální diskuse o teologii? Kolik z nás Krista opravdu zná, ne skrze knihy, ale skrze osobní, živý vztah? Pravé setkání s Kristem, byť jen na okamžik, dokáže proměnit náš život víc než všechny teologické koncepty.
Možná je čas se zamyslet: Neztratili jsme Krista v našich rituálech a učeních? Jak často se s Ním setkáváme skutečně? A co nás od toho skutečného setkání odděluje?
Ježíš Kristus, živý Bůh, nás volá k osobnímu vztahu. Je na nás, abychom opustili formality a rituály, pokud nám zastiňují pravdu – že On sám je pravdou a cestou.
