Ježíš kráčí vedle nás, ale my Jej často nevidíme. Zvykli jsme si na to, že Bůh by měl být přítomen v předem určených schématech a pravidlech, ale zapomínáme, že On si nevybírá cesty, které by byly snadno předvídatelné. Kristus je živou osobou, ne pravidlem, ne symbolem, ne ideologií. A jako živá osoba je příliš svobodný, než aby se nechal zavřít do chrámových rituálů nebo církevních schémat. Pokusíme-li se Ho vtesnat do svých struktur a definic, zjistíme, že mizí. A místo Krista nám zůstane jen prázdný rámec, z něhož se vytratila duše.

Když Ježíš přišel před dvěma tisíci lety, církevní představitelé Jej odmítli, protože Jej nepoznali. Farizeové se ve své snaze chránit posvátné zákony dostali do bodu, kdy jim samotné zákony zakryly to, co měly odkrýt. To, co mělo být cestou ke Kristu, se stalo překážkou. A právě tehdy se Ježíš rozhodl vyjít mimo zavedené náboženské struktury, obcházel je a vyhledával ty, kteří byli ztracení, nemocní a odmítnutí. Uzdravoval v sobotu, jedl s celníky a hříšníky, vystupoval proti těm, kteří se považovali za spravedlivé. Dnes činí totéž – vyhýbá se místům, kde se Jeho přítomnost předpokládá automaticky, a hledá ty, kteří Ho hledají ve svém srdci.

Možná jsme si příliš zvykli na to, že Bůh musí působit skrze liturgie, obřady a církevní zvyklosti. Představujeme si, že Jeho přítomnost závisí na tom, jestli dodržíme všechny předpisy správně, ale zapomínáme, že samotné rituály mají smysl jen tehdy, když na Něj poukazují. Jakmile se z nich stane cíl sám o sobě, přestávají být branou k živému Bohu.

Kristus není uzavřen v nějaké skříňce na oltáři. Není uzamčen v církevních zákonech a nedává si klíč pod polštář. Nepatří ani jednomu náboženskému systému a rozhodně Jej nelze vyvolat nějakou magickou formulí. Když hledáme jistotu v obřadech samotných, aniž bychom hledali Toho, na koho mají poukazovat, Kristus mizí jako pára nad hrncem. Stojíme pak před chladným oltářem a divíme se, proč se nás netýká ta láska, kterou zakoušeli svatí.

Problém spočívá v tom, že Ježíš není ideou, nýbrž Osobou. Systémy se mohou stát pasti, když nám dají iluzi, že máme Boha pod kontrolou, že se s Ním můžeme setkat, kdykoli vykonáme správné úkony. Takové myšlení Ježíš odmítl v dialogu se Samařankou u studny: „Ani na této hoře, ani v Jeruzalémě, nebudete uctívat Otce. Praví uctívači budou Otce uctívat v duchu a pravdě.“

Ježíš kráčí vedle tebe. Možná sis toho ani nevšiml, protože hledáš Krista tam, kde Jej předepisuje tradice a zvyklost. Ale On prochází každodenním životem, čeká na chodbě v nemocnici, sedí s tebou, když v tichu čekáš na někoho, kdo nepřichází. Nemusí to být vždy zázračné zjevení. Jeho přítomnost poznáš v touze srdce, v tichém šeptání mysli, v setkáních s lidmi, která nečekáš. Možná v odpuštění, které cítíš, když už nemáš sílu odpouštět. Nebo v nečekaném záblesku lásky, která prostupuje celou bytost, aniž bys věděl, odkud přišla.

To neznamená, že symboly a rituály nejsou důležité. Jak bychom jinak směřovali k tomu, co je nad námi? Liturgie je jako prst, který ukazuje na hvězdy. Ale rituál nemůže být tím, co tě naplňuje. Jestliže do něho vkládáš všechno, aniž by ses skutečně setkal s živým Bohem, zůstáváš s prázdnýma rukama. Kristus čeká, až uděláš krok dál.

To je Jeho výzva: Nehledej mne pouze ve slovech a gestech, najdi mne jako Osobu, která tě zná a která tě chce poznat ještě hlouběji. Najdi mne ve chvílích, kdy se cítíš ztracený, kdy máš pocit, že se všechno rozpadá. Hledej mne tam, kde není žádná jistota, protože právě v největší nejistotě se setkáváš se Mnou – s živým Bohem, který je silnější než každý systém a větší než jakýkoli obřad.

Bůh, kterého nelze ovládnout, který se nedá spoutat lidskými představami, je Bohem skutečně živým. Je to Boží přítomnost, která s tebou kráčí ve chvílích největšího zoufalství, která tě povede, když už nemáš sílu vstát. To je Kristus, který přišel hledat ztracené a kteří v něm znovu našli smysl.

Možná, že pro tuto chvíli máme odložit všechny předpisy a rituály a v tichu vyslovit jen prostou modlitbu: „Pane, ukaž mi, že jsi se mnou.“ A když to řekneš, naslouchej. Nezáleží na tom, zda jsi ve velkém chrámu či v malé místnosti. Bůh se neptá, jak dokonale vykonáváš obřady, ale zda Jej skutečně chceš nalézt. A až Jej nalezneš, zjistíš, že jsi byl vždycky nalezen. On šel celou dobu vedle tebe.