V dnešní době čelí církev vážné krizi. Lidé ztrácejí důvěru ve své duchovní vůdce, a to nejen v katolické církvi, ale i mezi pravoslavnými a protestantskými duchovními. Tento problém sahá hlouběji než jen k selhání jednotlivců. Kléru, který pobírá plat z církve, se často stává, že ztrácí kontakt se skutečným životem svých farníků. Je to systémový problém, který ohrožuje autenticitu služby duchovních a zároveň podkopává sílu církevních komunit.
Krize odpovědnosti kněží
Jedním z klíčových faktorů je, že kněží – ať už katoličtí, pravoslavní nebo protestantští – často zůstávají odtrženi od každodenního života svých věřících. Po nedělní mši jejich aktivita často končí, a věřící se pak těžko dovolávají skutečné pomoci. Tento odklon od každodenního života komunity je obzvláště citelný, když kněží pobírají plat od církve a nejsou nuceni čelit stejným výzvám, jaké čelí jejich farníci.
V mnoha zemích, včetně Spojených států, průzkumy ukazují klesající důvěru v církevní instituce. Například podle Pew Research Center důvěra amerických katolíků po sérii skandálů v roce 2019 dramaticky poklesla. Tento trend je znepokojivý, protože svědčí o ztrátě důvěryhodnosti kléru, který by měl být morálním a duchovním vůdcem své komunity. Totéž platí i pro protestantské a pravoslavné církve, kde duchovní pobírají plat z církevních zdrojů a nejsou dostatečně angažovaní v každodenním životě svých farníků.
Ekonomická závislost kněží a ztráta eschatologického očekávání
Ekonomická závislost kněží na platu od církve nejenže oslabuje jejich osobní vazby s farníky, ale má i hlubší důsledky. Když kněží čelí jistotě příjmu a materiálního zajištění, ztrácejí citlivost vůči eschatologickým nadějím, které kdysi formovaly křesťanské komunity. Jistota platu může vést k tomu, že kněží méně vnímají naléhavost a dočasnost tohoto světa, což je v přímém protikladu k tomu, co rané křesťanské komunity zažívaly. Ty žily ve vědomí, že Pán přijde brzy, a jejich životy byly tímto očekáváním zásadně formovány.
Tento eschatologický rozměr dnes chybí nejen v životě kněží, ale i v celé církevní struktuře. Jakmile je materiální jistota v popředí, duchovní naléhavost se oslabuje. To se projevuje tím, že mnohé církevní komunity se zaměřují více na správu majetku a rutinní činnost než na skutečné poselství, že svět, jak ho známe, je dočasný a podléhá Boží vůli. Rané křesťanské komunity byly naproti tomu pevně zakořeněné v eschatologickém očekávání, které jim dávalo sílu čelit i nejtěžším okolnostem.
Podle průzkumu Pew Research Center z roku 2022 přibližně 47 % amerických křesťanů věří, že žijeme v “konečných časech”, zatímco většina katolíků (70 %) a hlavního proudu protestantů (65 %) tuto víru nesdílí. Ztráta tohoto eschatologického očekávání oslabuje duchovní hloubku a solidaritu církevních komunit.
Inspirace z židovských synagog
Příkladem, jak by církev mohla obnovit autentičnost své duchovní služby, může být model židovských synagog. V mnoha židovských komunitách rabíni vedou duchovní život svých farníků, ale zároveň vykonávají i běžná zaměstnání. Tito duchovní vůdci nežijí odděleně od své komunity a nejsou závislí na platu od synagogy. Tento model nejenže snižuje odcizení mezi duchovními a laiky, ale také posiluje praktické vazby mezi nimi.
V židovských synagogách jsou rabíni často zapojeni do běžného pracovního života, což jim umožňuje mít hlubší pochopení pro každodenní výzvy svých věřících. Tímto způsobem si nejen udržují svou duchovní autoritu, ale také přinášejí do svého vedení autentičnost a pokoru. Rabíni tak slouží nejen jako duchovní vůdci, ale také jako příklady pro svou komunitu, jak žít v souladu s vírou ve světě plném výzev.
Závěrem: Komunita jako cesta k obnově
Pokud má církev znovu získat svou sílu a vliv, musí se vrátit ke svým kořenům. Komunity musí být místem, kde se lidé navzájem podporují, a kněží by měli být skutečnými pastýři, kteří vedou své farníky nejen slovy, ale i činy. Musí se stát součástí každodenního života lidí, nikoli jen vzdálenými autoritami.
Kromě toho je nezbytné znovu objevit eschatologickou naléhavost, která kdysi vedla křesťany k tomu, aby se sjednotili a čelili světu s vírou a odvahou. Bez tohoto pocitu naléhavosti je těžké obnovit církevní komunity, které kdysi poskytovaly pevnou oporu nejen duchovně, ale i prakticky.
Když v církvi ochladne láska a vztahy slábnou, může nám to připomenout slova Písma: „A protože vzroste nepravost, ochladne láska mnohých” (Matouš 24:12). Tento úpadek nás nemá vést ke ztrátě naděje, ale k bdělosti, protože „blízko je Pán” (Filipským 4:5). I když se zdá, že víra slábne, právě tehdy máme být povzbuzeni tím, že jeho příchod je blíže, než si možná uvědomujeme.
