Naše slabosti nejsou překážky, které bychom měli skrývat nebo popírat. Naopak, mohou být cestou k hlubší pokoře před Bohem. Když přijmeme své slabosti, ať už fyzické, duchovní nebo psychologické, otevíráme se skutečné pokoře, která nás učí být milosrdnými vůči druhým.
Ježíš nás učí, že „Láska pokrývá množství hříchů“ (1. Petrova 4:8). Když se naučíme milovat druhé prostřednictvím pochopení svých vlastních slabostí, můžeme očekávat, že stejnou lásku a milosrdenství obdržíme od Boha. Sebereflexe – vědomí svých nedostatků a limitů – nám umožňuje vidět druhé s větší láskou a bez odsuzování.
V Lukáši 7,47 Ježíš říká: „Její mnohé hříchy jsou jí odpuštěny, protože mnoho milovala. Komu se však málo odpouští, málo miluje.“ Tento verš představuje hluboký princip nekonečného kruhu lásky a odpuštění. Žena v tomto příběhu miluje, a proto jsou jí odpuštěny její hříchy. A právě proto, že jsou jí odpuštěny, miluje ještě více.
Je to dynamika, která platí i pro nás: když přijímáme Boží odpuštění, naše srdce se otvírá ještě větší lásce. A naopak, čím více milujeme, tím více jsme schopni přijímat Boží milost a odpuštění. Tento kruh lásky a odpuštění se stává nekonečným procesem růstu v milosrdenství a pokoře.
Pokora a milosrdenství jako cesta k Bohu
Pokora neznamená jen uvědomění si své slabosti, ale také otevřenost milovat druhé v jejich slabostech. Čím více přijímáme své vlastní limity, tím více jsme schopni chápat a být milosrdní k těm, kteří se potýkají s vlastními boji.
Milosrdná láska není jen ctnost pro druhé – je to také cesta, jak sami obdržíme Boží milosrdenství. „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“ (Matouš 5:7). Když se staneme milosrdnými, můžeme očekávat stejnou lásku a odpuštění od Boha.
V Matouši 25, 34–36 Ježíš mluví o dni soudu a říká: „Pojďte, požehnaní mého Otce, ujměte se království, které je vám připraveno od založení světa. Neboť jsem hladověl, a dali jste mi jíst; byl jsem žíznivý, a dali jste mi pít; byl jsem cizinec, a ujali jste se mě; byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen, a navštívili jste mě; byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně.“ Tento verš ukazuje, jak naše milosrdenství vůči druhým přímo ovlivňuje naše vztahy s Bohem. Každý skutek milosrdenství, který prokážeme druhým, děláme samotnému Kristu.
Bůh miluje první
Je důležité si uvědomit, že to není jen naše snaha, která nás vede ke spáse. Bůh nás miluje jako první. On dělá první krok a ukazuje nám svou lásku a přijetí. Jeho láska je základním kamenem naší schopnosti milovat. „My milujeme, protože on nás miloval jako první“ (1. Jan 4:19). Když tuto lásku přijmeme, můžeme ji nechat proudit naším životem a vést nás k větší pokoře a milosrdenství vůči druhým.
