Myšlenka, že Bůh se stal člověkem v Ježíši Kristu, aby sjednotil božské a lidské, představuje hluboký duchovní koncept, který nachází ozvěnu v mnoha náboženských tradicích. V kabale, zvláště v Zoharu, se tento princip vyjadřuje v symbolice písmen, která reprezentují různé úrovně duchovního světa. V Zoharu, konkrétně v části Písmena rabího Amnona-Saba, je uvedeno, že „Stvořitel stvořil horní písmena, patřící do Biny, jako velká, a dolní písmena, patřící k Malchut, jako malá.“ Tato myšlenka, podle níž božské světlo musí sestoupit do hmotného světa a stát se jeho součástí, nám může pomoci hlouběji pochopit tajemství vtělení Boha v Kristu.

Symbolika horních a dolních písmen

Kabalistické pojetí písmen odkazuje na hierarchii duchovních světů, v níž každá úroveň reprezentuje jiný aspekt Boží přítomnosti. Písmena Biny (vyššího světa) představují božskou moudrost a duchovní pochopení. Jsou to „velká písmena“, která vyjadřují Boží neuchopitelnou moudrost a nepřístupnost. Na druhé straně písmena Malchut, která jsou „malá“, představují hmotný svět, jenž je na opačném konci božského řádu. Malchut je tím, co vidíme a prožíváme – hmotná realita, v níž se Boží světlo zrcadlí, ale také jaksi skrytě projevuje.

V této kabalistické symbolice nacházíme základní tezi: Bina (vyšší svět) a Malchut (nižší svět) musí být propojeny. Aby Bina mohla realizovat svou božskou podstatu ve světě, musí se projevit skrze Malchut. Tento princip naznačuje, že mezi Božím světem a hmotným světem existuje nejen spojení, ale i vzájemná závislost.

Vtělení Boha v Kristu jako sjednocení Biny a Malchut

V křesťanství představuje vtělení Boha v Ježíši Kristu princip, kdy se Bůh „stává tělem“, aby se mohl plně spojit s lidskou přirozeností a lidským světem. Tento moment, kdy se Boží moudrost (symbolizovaná Binou) projevuje ve hmotném světě (Malchut), přesně odpovídá kabalistickému ideálu – že nejvyšší, duchovní svět může dosáhnout svého smyslu až tehdy, když se projeví v hmotě.

Kristus v tomto smyslu není jen božským vyslancem, ale je plným sjednocením Boha a člověka, tedy Biny a Malchut. Ježíšův život, jeho smrt a vzkříšení představují duchovní proces, kterým se Boží moudrost plně manifestuje v lidské přirozenosti. V tomto sjednocení se projevuje to, co kabala popisuje jako propojení dvou světů prostřednictvím vzájemného ovlivňování: božské působí na lidské a lidské na božské. Kristus není jen zprostředkovatelem, ale spíše mostem a místem setkání, kde se tyto světy naplno spojí.

Zrcadlení božského světla v materiálním světě

Další klíčovou myšlenkou je zrcadlení. Kabala učí, že každý aspekt hmotného světa je odrazem božské moudrosti, byť v oslabené formě. Pokud je Malchut odrazem Biny, pak se vtělení Boha stává vrcholným naplněním této ideje. V Kristu se božská moudrost nezrcadlí jen zprostředkovaně, ale plně. Stává se přístupnou každému člověku a v každé části lidské existence. Tím, že Bůh sestupuje do Malchut – do nejnižší úrovně duchovního řádu – zajišťuje, že všechno stvoření může přijímat Boží světlo přímo a nezkresleně.

Podle této interpretace je Kristus nejen symbolem, ale živým důkazem, že božská přítomnost může přebývat mezi lidmi, přiblížit se k nim a stát se jim zcela přístupnou. Právě v tomto smyslu je jeho vtělení dokonalým naplněním Božího záměru, kdy se světlo Biny dostává do hmotného světa Malchut.

Význam Kristova vtělení pro naši realitu

Pokud Bůh přichází do hmotného světa, aby jej naplnil svým světlem, má to zásadní dopad na naši každodenní realitu. Kabala učí, že každý z nás je spojen s božským světlem, a to nejen prostřednictvím víry, ale i skrze své vlastní činy a duchovní cestu. Kristus nám dává příklad, jak žít ve světě, kde Bina a Malchut nejsou oddělené, ale propojené.

Boží sestoupení na zem znamená, že božské světlo není od nás vzdálené, ale je přítomné v každém okamžiku našeho života. Křesťanství zde nachází paralelu s kabalou – každá naše volba a každý čin může být aktem, kdy se setkávají světy Biny a Malchut, světy duchovního a hmotného.

Závěr: Kristus jako naplnění mystického spojení

Tato mystická interpretace Zoharu a křesťanského vtělení Boha v Kristu nám umožňuje pochopit hlubokou jednotu mezi duchovním a materiálním světem. Myšlenka, že Bůh se stal člověkem, aby plně naplnil svět svou přítomností, se zde ukazuje jako akt lásky a vykoupení – sjednocení božské moudrosti s lidskou existencí. Kabala nám poskytuje jazyk a symboliku, jak tento koncept uchopit a hluboce promyslet.

V konečném důsledku se Kristus stává příkladem, jak žít tak, aby se Bina a Malchut – božská moudrost a lidská zkušenost – vzájemně prostupovaly a doplňovaly. Tímto způsobem můžeme chápat, že božské není něco vzdáleného nebo abstraktního, ale je přítomné v každém z nás.