V hloubi křesťanské víry leží tajemství Loga – Slova, které bylo na počátku, u Boha a bylo Bohem. Evangelium podle Jana nám odkrývá tento záhadný rozměr, kde „všechno povstalo skrze něj a bez něho nepovstalo nic, co je.“ (Jan 1, 1-3). Kristus jako Logos je tedy přítomen ve všem stvoření, stává se mostem mezi nebesy a zemí. Jeho existence zahrnuje celé stvoření, a tak se Boží přítomnost promítá do každého aspektu našeho světa.
Podobnou myšlenku nacházíme i v chasidském učení. Rabi Šneur Zalman z Liadi, zakladatel chasidské školy Chabad, učil, že „na světě neexistuje nic velkého ani malého, co by bylo odděleno od Boha.“ Bůh je přítomen ve všem a všude, v každém okamžiku a místě. Tento pohled nám připomíná, že vše kolem nás je prodchnuto božskou přítomností. Chasidský mysticismus tak zdůrazňuje, že i zdánlivě obyčejné věci a každodenní činnosti mohou být prostorem pro setkání s Bohem.
Apoštol Pavel rozvíjí tento koncept v listu Koloským: „Neboť v něm bylo stvořeno vše na nebesích i na zemi, věci viditelné i neviditelné, ať trůny, nebo panstva, nebo vlády, nebo mocnosti; vše je stvořeno skrze něho a pro něho. On je přede vším a všechno v něm spočívá.“ (Koloským 1, 16-17). Skrze Krista, v něm a pro něho je veškerá existence. Bůh není omezen na specifická místa nebo časy – jeho přítomnost je všudypřítomná, prostupuje každou část stvoření.
Podobnou pravdu nacházíme v Pavlových slovech z listu Římanům: „Neboť z něho, skrze něho a pro něho jsou všechny věci. Jemu buď sláva na věky. Amen.“ (Římanům 11, 36). Tato slova nás vybízejí k hlubokému uvědomění, že Boží přítomnost není omezena chrámovými zdmi nebo posvátnými rituály, ale je součástí každého okamžiku našeho života. Zní to jako echo chasidského přesvědčení, že dokonalý člověk je schopen dospět skrze své každodenní činnosti k jednotě s Bohem – ať už při jídle, pití nebo běžných interakcích.
Zde se křesťanská a chasidská tradice setkávají v hloubce svého duchovního poselství: vše, co existuje, je prostoupeno Bohem. Žijeme ve světě, který je neustále propojen s božským. Všechno, co děláme, každá naše akce a myšlenka, může být příležitostí ke spojení s Bohem. Pokud skutečně přijmeme tuto myšlenku, jsme vedeni k hlubokému respektu k životu, k ostatním lidem a k přírodě jako k odrazům Boží přítomnosti.
Jaké poselství si můžeme z této moudrosti odnést do dnešního světa? Možná je to výzva k tomu, abychom si uvědomili posvátnost každodennosti. Abychom hledali Boha nejen ve chvílích modlitby, ale i v běžných okamžicích našeho dne. Protože pokud je všechno skrze Něho a pro Něho, potom každý náš krok může být krokem vstříc věčnosti.
