V příběhu, který zaznamenal Gershom Scholem, prorok Jeremiáš spolu se svým synem Sirem využije starobylou Knihu stvoření, aby vytvořil Golema – člověka složeného z písmen a slov. Tento nový tvor má na čele nápis „JHvh Elohim emet“, což znamená „Bůh Hospodin je pravda“. Vše se zdá být pod kontrolou, až do chvíle, kdy Golem vezme do ruky nůž a vymaže první písmeno „alef“ ze slova „emet“ (pravda), čímž vytvoří slovo „met“ (mrtvý). Význam nápisu na čele se tak změní na zlověstné „Bůh Hospodin je mrtvý“. Jeremiáš, zděšen a otřesen touto změnou, se ptá Golema, proč vymazal alef. Golem mu odpovídá podobenstvím o architektovi, kterého jeho učedníci zbavili důstojnosti tím, že se od něj naučili jeho řemeslo, ale začali tvořit po svém, bez respektu k původnímu Mistrovi.
Tento starý příběh se může stát symbolickým varováním i pro církev. Představme si, že Golem je církev – instituce, která se stane natolik samostatnou a mocnou, že nakonec zastíní a začne nahrazovat samotného Boha.
Církev jako Golem: Když instituce nahradí původní ideu
Církev byla původně zrozena z touhy po službě Bohu, po šíření pravdy a světla víry. Její posláním bylo zprostředkovat Boží přítomnost lidem a být svědkem Kristova učení ve světě. Ale stejně jako Golem se i církev může postupem času stát něčím jiným – institucí, která se soustředí více na svou vlastní moc a kontrolu než na pravdu a milost, které měla původně předávat.
V okamžiku, kdy se církev začne zaměřovat na svou vlastní existenci, hierarchii a strukturu, začne Boží přítomnost zastírat, místo aby ji odhalovala. Stává se víc „něčím“, co lidé vnímají jako náhradu Boha, a méně prostředníkem mezi Bohem a člověkem. Podobně jako Golem, který přestal být pouhým výtvorem a stal se děsivou připomínkou lidské pýchy, i církev jako instituce může upadnout do stavu, kdy nahrazuje samotného Boha svou vlastní silou, autoritou a neochotou přiznat chyby.
„Bůh je mrtev“: Když pravda vybledne
Změna slova „emet“ na „met“, pravdy na smrt, symbolizuje nebezpečí, že církev ztratí své duchovní jádro. Když se instituce začne věnovat pouze svým pravidlům, moci a politice, je to, jako kdyby vymazala alef – tu část, která jí dává život. Není divu, že se pak lidé mohou začít cítit, jako by Bůh byl mrtvý, protože instituce se odklonila od svého skutečného poslání.
Jeremiášův Golem tak nabízí varování: pokud se církev stane pouhou institucí a ztratí své spojení s Bohem, hrozí, že bude jen prázdnou skořápkou, která nedokáže skutečně vést lidi k pravdě a milosti. Tato hrozba ale zároveň ukazuje, že církev je povolána k obrácení – k návratu k původnímu poslání.
Návrat k Bohu: Cesta pokory a služby
V závěru příběhu Golem radí Jeremiášovi, aby vrátil vše zpět a napsal písmena abecedy pozpátku, čímž se Golem rozpadne. Tento krok symbolizuje potřebu pokory, nutnost obrátit se zpět, uznat omyly a opětovně se odevzdat Bohu. Pro církev to znamená návrat k pokorné službě, k lásce a skutečnému vedení k Bohu.
Církev, která si uvědomí své poslání jako Golem – tedy že je jen nástrojem Boha a nemůže Jej nikdy plně nahradit – si uchová svou pravou hodnotu a důstojnost. Tento příběh nám připomíná, že pouze skrze pokoru, návrat k základním hodnotám a odmítnutí pýchy se může církev opět stát věrohodným prostředníkem Boží přítomnosti.
Jeremiášův příběh o Golemovi tak odhaluje hlubokou pravdu pro všechny generace: kdykoli začneme vidět sebe či své instituce jako náhražku Boha, riskujeme, že ztratíme samotné základy pravdy a stvoříme jen prázdnotu a smrt.
