Jednou z nejniternějších otázek, kterou si křesťané a teologové kladou po staletí, je, proč Kristus stále „otálel“ se svým návratem. Proč ještě nepřišel, když je svět tak plný bolesti, nespravedlnosti a zmatku? Odpovědi na tyto otázky bývají často banální, ale skutečná odpověď může ležet mnohem hlouběji – v tajemství duší, předurčení a Božího plánu, který překračuje naše chápání času a historie. Propojíme-li židovskou mystiku a křesťanskou eschatologii, otevře se nám fascinující pohled na to, proč Mesiáš nemůže přijít, dokud nebudou všechny duše naplněny a narozeny.
Tajemství předzaložení světa: Duše v Guf
V židovské mystice existuje pojem Guf – mystický „poklad“ či „skladnice duší“, kde jsou uchovávány všechny duše, které se mají narodit na světě. Podle této tradice Mesiáš nepřijde, dokud se nevyčerpají všechny duše z tohoto nebeského Guf. Každá duše je určena k tomu, aby prošla zkušeností pozemského života, a její existence je nezbytná pro naplnění Božího plánu.
Když tuto myšlenku aplikujeme na křesťanskou eschatologii, začne se vynořovat hluboké propojení. Kristus, jenž slíbil svůj návrat, přichází až tehdy, kdy je celá lidská historie kompletní. A tato úplnost zahrnuje všechny duše, které kdy měly žít. Příchod Mesiáše není jen historická událost; je to završení procesu, kdy se každá duše narodí, pozná život a – ideálně – najde cestu k Bohu.
Vyvolení ještě před založením světa
Apoštol Pavel v listu Efezským (Ef 1,4) píše: „V něm nás Bůh vyvolil ještě před založením světa.“ Tento verš obsahuje tajemství, které nás může přivést blíže k pochopení, proč Kristus stále čeká. Vyvolení Boží byli určeni ještě před stvořením světa – byli vybráni ve věčnosti. Pokud jsou vyvolení lidé předurčeni ke spáse a k poznání Krista, musí se všechny tyto vyvolené duše nejprve narodit a vstoupit do tohoto světa, než může nastat konec dějin.
Kristus nemůže přijít, dokud se neprobudí každá duše, kterou Bůh vyvolil. Boží plán zahrnuje každou bytost, která kdy měla existovat. Je to obraz dokonale komponované symfonie, kde každá nota má své místo a čas. Dokud nejsou všechny noty přehrány, nemůže skladba skončit.
Boží trpělivost a čekání na plnost času
Petr ve svém druhém listu (2 Petr 3,9) píše: „Pán neotálí se svým zaslíbením… ale je k vám shovívavý, protože nechce, aby někdo zahynul, ale aby všichni dospěli k pokání.“ Tento verš naznačuje, že důvodem Boží trpělivosti je jeho láska a milosrdenství. Bůh čeká, protože celý jeho plán zahrnuje všechny duše – nejen ty, které už žily, ale i ty, které se ještě mají narodit.
Ježíš ve svém podobenství o ztracené ovci (Lk 15,4-7) vyjadřuje Boží touhu najít každou ztracenou duši. Podobně jako pastýř, který hledá ztracenou ovci, Kristus čeká a vyhledává každou duši, která mu byla předem svěřena. Je to, jako by Kristus nechtěl přijít, dokud nebude nalezena a přivedena každá ovce zpět do stáda.
Odhalení Božích synů: Plnost času a naplnění duší
Pavel v listu Římanům (Řím 8,19) mluví o „toužebném očekávání stvoření, které čeká na odhalení Božích synů“. Celé stvoření čeká na okamžik, kdy bude odhalena identita všech Božích dětí – těch, kteří byli předem vyvoleni a kteří musí projít zkušeností života. Pokud je tento proces stále v běhu, znamená to, že čas ještě není naplněn, protože ne všechny Boží děti byly odhaleny.
Myšlenka plnosti času (pleroma chronou) zahrnuje nejen historické události, ale i duchovní naplnění každé duše. Příchod Mesiáše nemůže nastat, dokud každá duše, která má být vtělena, neprojde životem a nedostane příležitost poznat Krista.
Kosmické sjednocení: Všichni v Kristu
V listu Efezským (Ef 1,10) Pavel píše o Božím plánu „shromáždit v Kristu vše, co je v nebesích i na zemi“. Tento kosmický obraz sjednocení všech věcí v Kristu zahrnuje celý vesmír, ale také všechny duše. Když se každá duše vtělí, narodí a dostane příležitost poznat Mesiáše, dosáhne Boží plán svého vrcholu.
Kristus tedy nepřichází jen jako Spasitel jednotlivců, ale jako naplnění celého stvoření. Jeho návrat je završením procesu, kdy všechny duše prošly historií a naplnily své poslání. Dokud tento proces neskončí, příchod Mesiáše se stále odkládá.
Závěr: Naděje v Božím čekání
Tento pohled nás vede k hlubšímu pochopení toho, proč Kristus stále čeká. Jeho čekání není důkazem lhostejnosti nebo odkladu, ale důkazem Boží trpělivosti a milosrdenství. Bůh, který stvořil všechny duše, čeká, až se každá z nich narodí a dostane příležitost poznat Krista. Boží plán není jen historickou událostí, ale kosmickým procesem, který zahrnuje všechny duše, od počátku až po konec času.
Možná se nám někdy zdá, že Mesiáš přichází příliš pozdě, ale v Božím plánu přichází přesně v pravý čas. Až bude poslední duše probuzena a přijde čas, kdy už nebude žádná další duše v Guf, pak nastane den Páně. Do té doby můžeme žít s nadějí a vírou, že Boží čekání není marné, ale je vyjádřením jeho lásky a touhy po záchraně každé duše.
