Apoštol Jan nepíše o neviditelných démonických bytostech, které čekají v temnotách, aby svedly věřící. Jeho slova jsou mnohem znepokojivější, míří přímo na kořen našeho chápání Boha: Kdo nevyznává, že Ježíš přišel v těle, je antikrist. Co tím ale myslí?
Nepřichází varovat před těmi, kdo popírají historickou osobnost Ježíše z Nazareta. Nemluví pouze o těch, kdo tvrdí, že Ježíš nebyl skutečný člověk z masa a kostí. Ne. Varuje před těmi, kdo popírají samotnou podstatu, kým Ježíš byl a je – služebníkem, který nepřišel, aby byl uctíván, ale aby sám sloužil.
Většina náboženství světa si představuje Boha jako toho, kdo sedí na nebeském trůnu, v ruce drží žezlo moci a trestá provinilce. Tento obraz je tak hluboko zakořeněn v našem vědomí, že jsme zapomněli na radikální zprávu evangelia: Bůh sestoupil z trůnu a stal se jedním z nás. Bůh se sklonil k zemi, aby podepřel nalomenou třtinu, aby uzdravil srdce zraněných a utlačených.
Když Jan mluví o antikristovi, nehovoří o člověku s rudýma očima a strašlivými rohy. Antikrist je každý, kdo se klaní před falešným obrazem Boha, který vládne hrůzou a mocí, a zapomíná na Boha, který klečí a myje nohy svým učedníkům. Antikrist je náboženský systém, který staví honosné oltáře, ale odmítá se sklonit k těm, kdo jsou ztraceni a zraněni.
Tento svět je plný takového pokrytectví: náboženského, které halí Boha do zlata a hedvábí, ale nevidí hladového člověka před svými dveřmi; humanistického, které hlásá lásku k lidstvu, ale ignoruje jednotlivce, kteří trpí v tichosti; vědeckého, které opěvuje rozum, ale ztrácí schopnost vidět člověka v jeho zranitelnosti.
Ježíš přišel v těle, aby nám ukázal Boha, který je přítomen v naší bolesti, který kráčí mezi námi jako služebník, který nenávidí pokrytectví více než jakýkoliv jiný hřích. Pokud tento obraz Boha odmítáme, pak ve skutečnosti sloužíme antikristovi – ne jako postavě z apokalyptických vizí, ale jako ideálu falešného Boha, který je daleko od toho, kým Ježíš skutečně byl.
Přijmout Krista v těle znamená přijmout Boha, který je s námi v našich zraněních, slabostech a selháních. Znamená to odmítnout obraz Boha jako nebeského soudce, který vládne strachem, a místo toho uctívat Boha, který přichází v těle, sklání se k zemi a nabízí nám svou ruku, aby nás pozvedl.
