Když slyšíme slovo „peklo“, mnoho lidí si představí nekonečný trest, oheň a temnotu, z které není úniku. Ale co když je tento obraz zkreslený? Co když peklo není posledním slovem, ale spíše prostředkem, kterým Bůh ukazuje svou spravedlnost i milosrdenství? Co když je peklo dočasné – očistné, nikoliv věčné?
V židovské tradici je Gehinnom, místo často přirovnávané k peklu, chápáno jako prostor očištění. Talmud říká: „Trest v Gehinnomu je omezen na dvanáct měsíců“ (Eduyot 2:10). Tento proces není o věčné zkáze, ale o přípravě duše na návrat k Bohu. „Bůh nezamýšlí zahubit hříšníky, ale aby se vrátili k Němu a žili“ (Pesachim 119b). Talmud také dodává: „I největší hříšníci mají v Gehinnomu své místo očištění“ (Rosh Hashanah 17a). Boží spravedlnost zde není oddělena od jeho milosrdenství, ale naopak s ním tvoří jednotu.
Podobně to viděl i Origenes, jeden z nejvlivnějších teologů rané církve. Ve svém díle De Principiis napsal: „Konec celého trestu, ať už pro padlé anděly nebo hříšné lidi, je dosažení dokonalosti, která odpovídá Božímu plánu obnovy všech věcí.“ Origenes věřil, že Boží tresty nejsou věčné, ale slouží k očištění a konečnému návratu všech stvoření k Bohu. Tento koncept, známý jako apokatastasis (obnovení všech věcí), vyjadřuje radikální naději: že Boží láska nakonec přemůže veškeré zlo a smíří celé stvoření.
Apoštol Pavel podobně píše: „Každého dílo projde ohněm; oheň ukáže, jaké je to dílo… ale sám člověk bude zachráněn, ovšem jako skrze oheň“ (1 Kor 3:13–15). Tento „oheň“ není trestem, ale očistou, procesem, který nás vede k proměně a připravuje na vstup do plnosti Boží přítomnosti.
Bůh v Bibli znovu a znovu projevuje svou touhu po našem návratu. „Nemám zalíbení ve smrti hříšníka, ale aby se hříšník odvrátil od své cesty a byl živ“ (Ezechiel 33:11). Peklo je pak nejen místem spravedlnosti, ale i nástrojem Boží lásky, která odmítá vzdát kohokoliv.
Talmud o Bohu říká: „Boží milosrdenství převyšuje jeho hněv“ (Sota 14a). Tento výrok nás vede k obrazu Boha, který je pomalý k hněvu, ale rychlý v milosrdenství (Sanhedrin 111a). I když je spravedlivý, jeho milosrdenství vítězí. To nás učí, že trest není konec, ale příležitost k nápravě.
Tato myšlenka má sílu osvobodit nás od strachu a vést nás k většímu soucitu. Pokud ani peklo není posledním slovem, ale jen krokem k návratu k Bohu, můžeme i my vidět druhé ne skrze jejich chyby, ale skrze jejich potenciál pro změnu a spásu.
Peklo není posledním slovem. Posledním slovem je láska. Boží láska, která nikdy nepřestává hledat, nikdy nepřestává zachraňovat, nikdy nepřestává věřit, že každý, i ten nejztracenější, může najít cestu domů.
